Naše obec disponuje na svoji rozlohu poměrně hustou sítí sběrných nádob. Sběrný dvůr je pro občany otevřen po tři dny v týdnu ve stanovené časy. I přes tuto hustou síť a nabízené služby jsou neustále v naší obci přeplněné popelnice nebo na území katastru černé skládky. V kontejneru na hřbitovní odpad člověk nachází často pytle s plastovými lahvemi apod. Řeknete si: „Proč to ten člověk v tom daném případě vlastně dělá?“ Když u hromady nábytku v lese ponechá také svoje faktury a adresu, není těžké vandala vypátrat. Jenže ten na předchozí otázku odpoví: „Přeci nebudu vozit odpad do sběrného dvora, když si v sobotu chci přispat minimálně do 11 hodin. Tak to raději hodím do lesa.“
Myslím si, že v tomto okamžiku je určitě na místě uvažovat o motivačním systému pro likvidaci odpadů. Přesto je otázkou, v jakých případech to pomůže. Občané, kteří odpady třídí, budou spokojeni. Ostatním je to vlastně jedno, alespoň jak sami říkají.
Přesto by se naše obec ráda připojila do motivačního systému, protože pořád doufáme, že se tak podaří přesvědčit i tu druhou skupinu obyvatel, že to může fungovat a není to nic těžkého ani nepříjemného.
Nejsmutnější je fakt, že 11 km za státní hranicí jsme vlastně tak trochu v jiném světě. Je tam uklizeno, čisto a naši obyvatelé si často říkají, že je to určitě důsledná práce policie. Ze zkušenosti z partnerských setkání víme, že na druhé straně hranice žijí stejní lidé, ale mají jiné myšlenky. Chtějí chránit přírodu, kde žijí. To u nás v některých případech stále chybí.
Můžeme se tedy snažit vymýšlet různé motivace, metody, jak se odpadů zbavit, dokud ale nebudou chtít sami lidé třídit a možná se nad tímto už jen zamyslet, tak ani motivační systém, ani sebevětší snaha nebude úspěšná.
JAN BOZDĚCH, starosta městyse Klenčí pod Čerchovem, nestraník
