U příležitosti 75. narozenin našeho Otce kardinála Miloslava Vlka (17.5.) si dovoluji vám napsat jako malý střípek z jeho života vzpomínku na jedno setkání s ním před více než dvaceti lety.
V první polovině osmdesátých let minulého století jsme trávili v partě asi patnácti mladých věřících lidí víkend na jedné staré chalupě v severních Čechách. Všichni jsme se těšili na nedělní ráno, protože jsme věděli, kdo nás přijde navštívit. Pater Miloslav Vlk. V té době mu komunisté nedovolili vykonávat jeho kněžské povolání, ale zabránit, aby nejrůznějším způsobem kolem sebe šířil evangelium, nedokázali. Když přijel, společně jsme posnídali, ještě při snídani nám vyprávěl spoustu zajímavých věcí, které jsme poslouchali s nastraženýma ušima, ale to nejdůležitější mělo teprve přijít. Jakmile snídaně skončila, bez ohledu na to, že byl o 20 - 30 let starší než my, sklidil ze stolu všechno nádobí a než jsme se rozkoukali, také ho umyl. Udělal to s takovou samozřejmostí, s jakou v Praze umýval okna a výlohy prodejen, což byla jediná práce, kterou mu tehdejší režim dovolil dělat.
Přeji mu k jeho 75. narozeninám hodně radosti, pokoje a především Božího požehnání. Zároveň mu děkuji za jeho mimořádnou obětavost, srdečnost i odvahu, která vždycky byla a zůstala jeho charakteristickým rysem. Děkuji také vám (redakci LN) za uveřejnění tohoto přání a vzpomínky.
- 16. května 2007 18:37
