Víkendová „miniválka“ si vyžádala čtyři mrtvé Izraelce (zabité raketami z Gazy) a dvacet mrtvých Palestinců (zabitých při odvetných útocích na odpaliště raket). To jsou počty hluboko pod realitou Sýrie, Iráku, Jemenu či Libye a nestály by za velké články. Ale dokreslují atmosféru, jež v očích Izraelců udělala z Gazy memento a vygumovala tamní levicovou opozici (Stranu práce).
PETRÁČEK: Volíš styl, či politiku? Proč v Izraeli těsně vyhrál Benjamin Netanjahu |
Gaza ztělesňuje experiment, který selhal. V roce 2005 byla prvním skutečně velkým územím Palestinců, odkud se Izrael zcela stáhl. Měla šanci být předvojem. Rozvinout infrastrukturu. Využívat již hotové mezinárodní letiště vystavěné se zahraniční pomocí. Těžit ze sympatií západního i muslimského světa. Místo toho tamní občané už po roce zvolili vládu Hamásu (partu, kterou i EU považuje za teroristickou). Gaza se stala nepřítelem nejen Izraele (z jejího území startují stále účinnější rakety), ale i Egypta (ten hlídá společnou hranici podobně jako Izrael), ba dokonce Palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse sídlící na Západním břehu Jordánu.
Je pravda, že blokáda ze strany Izraele i Egypta ztěžuje Gazanům životy. Ale pravda je i to, že když Izraelci analyzovali beton z tunelů mířících pod izraelské území, zjistili, že pochází z jimi dodaného cementu. Loni to shrnul novinář Ben-Dror Jemini: v roce 2005 se říkalo, že z Gazy bude Singapur Blízkého východu, ale místo Singapuru máme Afghánistán.
Zkuste najít Izraelce, který se neobává, že kdyby následovalo podobně plošné a velkorysé stažení ze Západního břehu, nedopadlo by to stejně – s tím, že potenciální odpaliště raket by se ještě víc přiblížila k srdci a těžišti židovského státu. I proto vyhrává Netanjahu suverénně volby a výraz „mírový proces“ mu připomíná jen pokrokový Západ.
