Proto tu agendu určuje praxe Číny a Íránu, ne třeba Japonska a Indie. Je to užitečné?
Užitečné je to pro instituce typu Rady Evropy. Tam si delegáti "vyměňují názory" na trest smrti - jako by mělo smysl vyměňovat si souznící odmítání. Evropu zajímá nehumánnost trestu smrti.
Jenže humánní odmítnutí trestu smrti znamená, že soudci se zříkají ultimativní odpovědnosti. Dnes to působí téměř starozákonně, ale je to fakt: může-li soudce udělit trest smrti, bere na sebe nejvyšší odpovědnost při stanovení toho, co je nepřijatelnou hrozbou pro společnost.
Justice, která tuto volbu nemá, s takovou mírou lidské odpovědnosti ani nepočítá. Státy, které se zříkají samotné debaty o trestu smrti, vlastně sdělují, že neexistuje hrozba, která si zaslouží odstranit. Nebo že tou hrozbou je nanejvýš vyhynulý pták moa.
