Zkusme si odmyslet národní brýle a jejich priority – u nás byl testován odpor k Babišově hnutí ANO, v Británii osud brexitu, ve Francii souboj globalistů (Macron) a identitářů (Le Penová). Zůstanou poznatky sociologického rázu, jakým směrem společnosti míří a co přinese nová generace.
MACHÁČEK: Co čeká Evropu po volbách |
Svědčí o tom čísla z Německa. Tamní Zelení získali 20 procent. V očích mladých jsou vítězi. Ale hlavní poznatek doloží až interaktivní volební mapy na webu. Zelení – bez ohledu na věkové skupiny voličů – vyhráli ve velkých, bohatých, metropolitních, finančních a univerzitních městech. Přes 30 procent hlasů mají v Hamburku, Mnichově, Frankfurtu, Freiburgu, Kolíně nad Rýnem, Bonnu, Tübingenu, Ulmu… Dokonce v univerzitním Lipsku a Jeně překročili 20 procent na území bývalé NDR (v samotném Berlíně, který se z postkomunistického areálu vymyká, získali 28 procent).
Z toho plyne jásot mladých, očekávání, že Zelení budou i na úrovni EU silněji prosazovat svá témata. Ale plynou z toho i další posuny, o nichž se až tak moc nemluví. Zelení se opírají o globalizované, vzdělané a bohaté vrstvy. Vidíte-li na mapě bašty jejich úspěchů, dojde vám, proč se při skuhrání na růst nájmů zmiňuje „zelená gentrifikace“ center měst.
Zelení začínali jako slabí zástupci marginalizovaných vrstev, hlavně menšin nejrůznějšího ražení. Teď ale působí spíše jako silní zástupci úspěšných a bohatých. Kdežto pocit marginalizovaných, které ti úspěšní pomíjejí či se jich přímo štítí, se šíří mezi voliči AfD, hlavně na východě Německa. Není náhoda, že míra největších zisků Zelených (38 procent ve Freiburgu) odpovídá míře největších zisků AfD (33 procent v Saském Švýcarsku). A politický střed se vytrácí natolik, že vládní většinu už by dohromady nedal.
