Tu starou a prostou poučku teď ovšem narušil případ Bohumila Kulínského. Jak to, že včera dostal 5,5 roku „natvrdo“, když loni v dubnu ho krajský soud pustil s podmínkou?
Česká justice má téma k zamyšlení. Kauza Kulínský opravdu není případ pro počítače. Rozklíčovat výpovědi žen a dívek, jež jsou či byly ke sbormistru Kulínskému citově poutány, je úkol, na který jsou samotné paragrafy krátké. Že by na něj ale byli krátcí i soudci, k takovému rozklíčovávání školení?
Ano, je to v lidech. Jen soudce, ne počítač, mohl loni dojít k polehčujícímu závěru, že Kulínský se v cizině zasloužil o dobrou pověst Česka. Pane jo, kdyby byl takový argument relevantní, co by si pak mohli dovolit lidé jako Jaromír Jágr, Markéta Irglová či Kateřina Emmons? Jenže soudci - na rozdíl od počítačů - jsou schopni omyly reflektovat, rozpoznají, nakolik mohou narušit obecný cit pro spravedlnost. Proto jsou důležití lidé jako Karel Vrzáň, předseda odvolacího senátu - právě on označil loňský rozsudek za chybný. Co na to občan a justice?
- 16. ledna 2009 8:50