Rozjímalo se (také takové krásné a zapomenuté slovo) nad tím, co bude zítra. Jak asi prožijeme náš zítřejší den, v dobrém nebo ve zlém, v opakujících se chybách nebo v něčem novém, čím zažehneme jiskru v nás, v obci, v sousedství... Pro člověka, kterému byla svěřena péče o obec a její obyvatele (je starostou, má se tedy starati), to je příležitost položit si otázky, na které v běžném shonu nemá čas. Dělám věci dobře? Jsou lidé spokojení? Když mlčí, znamená to, že jsou? Co jim nejvíc chybí? Nadávají jen tak, protože se to čeká, nebo jsou opravdu nešťastní?
Co dělá obec pro to, aby mezi lidmi nebyly příliš velké rozdíly? Jsme spravedliví? Děláme dost pro ty, co ještě (nebo už) sami moc nezmohou? Děti, nemocné, staré... Dnes také pro válečné uprchlíky.
Taková Velká noc se přímo nabízí k přemítání o Velkých věcech. Většinou se člověku nechce, nemá na to jaksi čas. Ale Velikonoce jsou už tu a byla by škoda je nevyužít. Je to svátek z největších a nejstrašnějších, protože Kristus té noci prošel branou smrti. A - poznav, co tam jest - vrátil se opět mezi své, mezi lidi.
Noční přemítání nad tím, co a jak děláme, je něco takového v malém - procházíme pochybami, „malou smrtí“, abychom se nakonec vrátili zpátky k sobě a řekli si, že se do toho zase pustíme.
A tak zatímco obec slaví nové jaro - hlavně děti, pro které je o Velikonocích všude spousta her, dobrodružných stezek, malování kraslic, jarmarky se zpíváním a spoustou dobrot – je dobré si položit otázku, jak my sami jsme připraveni. Jestli stále máme nové nápady nebo alespoň novou energii.
Dobrý život v obci je pro mě důležitý.
TOMÁŠ KANĚRA, starosta Prahy 22, ANO
