Nejmilejším hmotným symbolem Velikonoc jsou pro mě kraslice. Zdobit vajíčka voskovou metodou mě naučila už moje babička z Moravy. A tradice v naší rodině putuje dál, už před několika lety jsem ji předala svým dětem. Když máme hotovo, dostaví se vždycky velmi příjemný pocit.
Popsala bych ho asi takto: toto jsme vyrobili/vypěstovali sami. Druhé sloveso přidávám proto, že mojí vášní je zahrádkaření, a právě při této činnosti se hřejivý pocit dostavuje prakticky neustále. Nebojím se napsat, že jsem na něm závislá – a pomáhá mi relaxovat a zahánět nepříjemné myšlenky.
Bohužel, na ty se v poslední době zapomíná i tak těžko. Zprávy o Covidu přebily v médiích (a celé naší společnosti) hrůzné informace a snímky týkající se neomluvitelné ruské agrese na Ukrajině a nepředstavitelného utrpení Ukrajinců. Lidí, jako jsme my, a jejichž část zamířila i k nám do Prahy 10 (viz příspěvek v minulém tématu Starostové píší noviny).
Snažíme se jim pomáhat, jak umíme. Ubytováním, umístěním dětí do škol a školek, přípravou jazykových kurzů, podporou při hledání zaměstnání. Ať ale uděláme cokoliv, nikdo nevymaže strašné vzpomínky, které si s sebou ukrajinští občané ponesou už napořád. A právě v této souvislosti bych připomněla také duchovní rozměr Velikonoc: oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zároveň se při nich radujeme z příchodu jara.
Obě tyto roviny přeneseně vnímám jako naději. Naději, že lze začít nový život a že po nehostinné zimě zase všechno rozkvete a zkrásní.
Letos budu na tyhle pozitivní aspekty myslet víc, než kterýkoliv rok předtím. Ať už budu zrovna vítat koledníky, nebo budu na Bílou sobotu rozjímat na trzích na našem Kubánském náměstí.
Nechť Velikonoce dorazí i na Ukrajinu a za Ukrajinci! My uděláme vše pro to, aby u nás na Desítce našli bezpečný a klidný ostrov.
Renata Chmelová, starostka MČ Praha 10, VLASTA
