Pokud si vzpomínám na své dětství a dospívání, vedla moje čtenářská stopa určitě po ose Karel May – Jaroslav Foglar – Otakar Batlička.
Ani v dospělosti, měřené věkem, nejsem schopen vybrat tu jedinou nejoblíbenější knihu. Z našich autorů bych po těžkých vnitřních bojích zúžil výběr na dva finalisty. Konkrétně na Obsluhoval jsem anglického krále od Bohumila Hrabala a Klíč je pod rohožkou od Vlasty Třešňáka.
C cizích luhů, hájů a stránek je zúžení mých favoritů ještě těžší. Rozhodně mezi ně patří Kurt Vonnegut jr. Před jeho asi nejznámější knihou Snídaně šampionů dávám ale přednost Sirénám z Titanu. Mimochodem i Mark Vonnegut, syn Kurta Vonneguta jr. napsal výbornou knihu Expres do ráje. Dalšími „oblíbenci“ jsou světově oceňovaný a legendární Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho a dvojice od Mika Waltariho Egypťan Sinuhet a Jeho království. A konečně poslední, oproti výše uvedeným knihám méně známou, je Spolčení hlupců od Johna Kennedyho Toola. Tu bych ostatně někdy rád viděl i přenesenou na filmové plátno. A ne, že to nejde - to se dlouho říkalo o díle J. R. R. Tolkiena také.
Na nočním stolku mi v současné době leží Václav Hrabě a jeho Blues, ke kterému jsem se po letech vrátil díky skvělé desce Jednou tě potkám od Vladimíra Mišíka. Když už jsme u poezie, tak dalšími mými favority jsou dva Františci - Středověký Francois Villon a náš František Gellner. Ze současníků pak Jiří Hájek, píšící a pod jménem J. H. Krchovský. Smutné je, že všechny knihy mi na nočním stolku, vzhledem k nedostatku času, opravdu většinou pouze leží.
Pokud se vlastní tvorby, dá-li se to takto vznešeně nazvat, týče poškádlil jsem své nejbližší okolí před třemi lety knížečkou básniček Za bezesných schůzí hlasuji jako ti druzí. Letos v létě by se měla dočkat invalidního sourozence s názvem Mácha volá aneb kretenské básně.
LUMÍR ASCHENBRENNER, starosta MO Plzeň 2 Slovany, ODS
