Základním principem této metody je, že investice do modernizace energeticky úsporných opatření je postupně splácena z budoucích úspor energie, jejíž výši má město garantováno smluvně. Pokud by roční úspora byla nižší, pak rozdíl doplatí poskytovatel. Pro město to znamená, že veškerá rizika projektu přebírá poskytovatel. V našem případě společnost ENESA z ČEZ ESCO.
Výběr objektů, které zařadíme do projektu byl vcelku jasný. Naše čtyři základní a tři mateřské školy, budova Klubu, mnichovohradišťské kino, Dům s pečovatelskou službou a Domov Modrý kámen jsou budovy náročné na provoz jak z hlediska objemu stavby, to znamená vytápění, klimatizace, tak z hlediska údržby. Našim cílem bylo snížit emise CO2, což bude znamenat přínos pro město a přilehlý Český ráj, a také ušetřit náklady, které budeme moci využívat pro péči o tyto objekty.
Investice do modernizace vytápění v těchto našich objektech v hodnotě 16 miliónů Kč – a dnes bychom to pořídili o desítky procent dráž - se nám vrací dle plánu. Roční smluvně zaručená úspora představuje zhruba 1,4 miliónu Kč, z čehož téměř 1 milión Kč je úspora za teplo, potažmo zemní plyn.
V průběhu 12 let, což je délka projektu EPC, tedy do roku 2029, budou úspory činit 16,8 mil Kč, a to v referenčních cenách energií z roku 2015, tudíž v důsledku neustále rostoucích cen to bude nakonec mnohem více. Procentuálně tak nyní šetříme cca 16 % nákladů na energie. Daří se nám šetřit i vodu. Díky jednoduchým úpravám máme roční stočné a vodné nyní o 80 000 korun levnější. Čísla ekvivalentů emisí pak hovoří jasně, za 12 let by mělo jít o 2600 tun CO2.
Ale vraťme se na začátek EPC projektu. Nejdůležitějším úkolem pro nás bylo zvolit optimální řešení poměru investice/úspory. Jedním z klíčových opatření je u nás takzvaná IRC regulace. Každá učebna ve školách má své čidlo teploty a její vytápění se ovládá přesně podle rozvrhu. Netopí se tak zbytečně v době, kdy ve třídě nikdo není. Součástí každého projektu je také důsledný energetický management, který vyhodnocuje data z dispečinku a pomáhá nám hledat další místa s potenciálem energetických úspor v těchto objektech.
Největší část investice spolkla rekonstrukce rozvodu ústředního vytápění v ZŠ Studentská a sedm kotelen, které byly technicky zastaralé, navíc často poruchové. V neposlední řadě vidím jako velice pozitivní, že poskytovatel je zároveň provozovatelem kotelen, což v důsledku znamená, že firma je nucena dosáhnout alespoň garantovaných úspor a nemá žádný zájem zbytečně navíc vytápět ke zvýšení zisku
Víme, že peněz na investice není nikdy dost, proto je dobré nepropálit je v kotlích, nevypustit do kanálu nebo dokonce nevyhodit do koše a na skládku.
V Mnichově Hradišti mají proto prioritu projekty, které přináší úsporu. Vedle EPC sem řadíme i optimalizaci odpadového hospodářství. Na první pohled to nemusí vypadat jako energeticky úsporné řešení, ale opak je pravdou. Mám radost, že se nám daří zvyšovat množství vytříděného odpadu, který dokážeme recyklovat. Snižováním objemu směsného komunálního odpadu totiž redukujeme množství odpadu, který by nemohl putovat nikam jinam než na skládky, protože nemá kvůli svému znehodnocení žádné další využití. A skládkovné se s každým rokem výrazně prodražuje. Změna systému svozu odpadu od domu nebyla procházka růžovým sadem, ale už na letošních číslech vidíme, jak se tento krok z hlediska snižování ekologické zátěže i nákladů vyplácí. Za pár let to, věřím, dokážeme docenit. Jsou to oblasti, ve kterých se dokážeme chovat nejen úsporně, ale s přibývajícími léty i velmi udržitelně. A to je náš cíl.
Jan Mareš, místostarosta Mnichova Hradiště, SNK Žijeme pro Hradiště
