130 let
Airsoftová bitva na teambuildingové akci Modrého týmu

Airsoftová bitva na teambuildingové akci Modrého týmu | foto: Lidovky.cz

ŠTINDL: 2030

Názory
  •   7:00
Ukázka scénáře těsněpředapokalyptické sci-fi.

Exteriér – ulice – ráno

Dveře domu se otevírají, na ulici vychází Vincent – uštvaně působící obrýlený muž středního věku. Opatrně vykročí na chodník, když vedle něj na zem dopadne a roztříští se sklenice s utopenci, nervózně nadskočí, pokračuje ale dál v chůzi, aniž by se ohlédnul.

Ozve se svištivý zvuk, o sklo Vincentových brýlí se rozplácne kulička modré želatiny. Třesoucí se rukou vytahuje Vincent z kapsy kapesník – rád by brýle očistil. Zabrání mu v tom ale statný mladík v modrém tričku, s razancí zkušeného hráče amerického fotbalu Vincenta srazí na zem. Zakřičí.

Mladík: Mám ho!

Vincent se na zemi ztěžká zvedá do sedu. K mladíkovi se připojují tři dívky, rovněž v modrých tričkách. Zpěvným hlasy sborově deklamují:

Dívky: Jsme zodpovědné, sebevědomé a schopné! Jsme aktivní, pracovité a zajímáme se o společenské dění! Jsme... Modrý tým!!! Jupííí!

Nedaleko Vincenta na zemi přistane sklenice s utopenci a roztříští se.

Dívky: Zdalipak se, pane, zajímáte o společenské dění? Zdalipak? Zdalipak?

Vincent jejich směrem vysílá bezmocný krátkozraký pohled.

Dívky: Nezajímáte? Nezajímáte? Budoucnost České republiky tak ale pozitivně neovlivníte! Airsoft!!!

Mladík vezme airsoftovou pistoli a napálí Vincentovi jednu mezi oči.Členky týmu tleskají ručkama, o kus dál na chodník dopadne sklenice s utopenci a roztříští se.

Exteriér – v parku – ráno

Otřesený Vincent sedí na lavičce v parku, rozdýchává prožité setkání. Blíží se k němu trojice v reflexních vestách s velikými písmeny VV. Dva pořízkové a sociální pracovnice, která se na Vincenta zárivě usmívá, pořízkové si Vincenta zachmuřeně prohlížejí.

Pracovnice: Dobrý den, jsme hlídka Věcí veřejných. Právě jste se stal objektem sociální intervence.

Vincent se na ni tázavě podívá.

Pracovnice: Záleží vám na dětech?
Pořez 1: Pěkný brejle.
Pracovnice: Mělo by vám záležet na dětech. Chtěli bychom, aby to tady bylo hezké a příjemné. Víte, pro děti.
Pořez 2: Byla by to velká škoda, kdyby se s těma brejlema něco stalo.
Pracovnice: Vy ale nejste hezký a příjemný, pane. Možná byste měl sedět někde jinde.

První pořez vykročí k Vincentovi a natáhne ruku.

Pořez 1: Ukaž

Roztřesenou rukou mu Vincent podává brýle. Na trávu za ním dopadá sklenice s utopenci, kupodivu se neroztříští. Druhý pořez ji zvedne a nemířeně odhodí někam o kus dál. První pořez si bedlivě prohlíží Vincentovy brýle. Vymáčkne jedno sklo hodí ho na zem a pečlivě rozdrtí podpatkem okované martensky.

Pořez 1: Jsem to ale nešika
Pracovnice: Kampak si pane přesednete?
Vincent: Chtěl jsem jít na tramvaj.

První pořez si nasadí Vincentovy brýle, střídavě si zakrývá jedno a druhé oko a přemýšlí o tom rozdílu.

Pořez 1: To je síla.

Pracovnice: Ale vždyť vy máte na čele modrý flek, pane. Takhle do tramvaje nemůžete. Co by tomu říkal náš pan místopředseda. On v tramvaji nerad jezdí mezi špinavými ukrajinskými dělníky. V každé tramvaji jede náš pan místopředseda. Nejste ukrajinský dělník?

Vincent zavrtí hlavou.

Pracovnice: To je moc dobře. Špindíra jste ale stejně.

Druhý pořez se k Vincentovi skloní, plivne mu na čelo – tam, kde je stopa po airsoftovém náboji. Vytáhne z kapsy posmrkaný kapesník a důkladně skvrnu roztírá. Vincent se pokouší odtáhnout.

Druhý pořez: Drž. Pěkně drž.

Vincent drží. První pořez má ještě pořád nasazené Vincentovy brýle a střídavě si zakrývá levé a pravé oko.

První pořez: Točí se mi škéca.

První pořez omdlívá, čímž připoutá pozornost druhého pořeza i sociální pracovnice. Vincent využije té příležitosti k zoufalému útěku. Prchá cestou v parku, kolem hlavy mu prosviští sklenice s utopenci. Už je na ulici, vidí, že na nedaleké tramvajové zastávce stojí souprava.

Interiér – v tramvaji – ráno

Dveře se zavírají, Vincent mezi nimi ale stihne proběhnout, zakopne při tom ale o schod a rozplácne se na podlahu. Zvedne hlavu, vidí, že vůz je plně obsazen zachmuřenými muži v oranžových puloverech. Všichni se na něj dívají.

První muž: Co to bylo za nástup?

Druhý muž povstává ze sedadla – jeho tvář vyzařuje odhodlání.

Druhý muž: Mě to připomnělo nástup Hitlera!

Muži v oranžovém bijí a kopou do ležícího Vincenta. Ozývají se výkřiky "Je to komando!", "Odmítáme fašizaci" "Jako NSDAP!" "Neprojdou!", "Sklízíš, cos zasel, zaprodanče!".

Tramvaj začíná hořet. Na čelní sklo dopadla sklenice Molotovových utopenců.

Autor: Ondřej Štindl