130 let

Švýcarský prezident Hans-Rudolf Merz | foto: ČTK

Učitelé Evropy

Názory
  •   8:37
Znáte evropskou zemi, kde by o otevření pracovního trhu Rumunům a Bulharům hlasovali občané v referendu? A kde by řekli jasné ANO? V době, kdy Německo a Rakousko blokují svůj trh práce i vůči Česku až do vyčerpání smluvního termínu, to zní až neuvěřitelně, ale jde to. Tou evropskou zemí bylo včera Švýcarsko, nečlen EU.
Švýcarsko se jako jediný evropský stát nebojí referend, svých vlastních voličů. Je-li toto kritériem demokracie, zaslouží si jedničku. Chystáte referendum v Irsku, Francii, Nizozemsku, nedej bože o euroústavě či o Lisabonské smlouvě? Pak propadáte děsu a předem chystáte výmluvy i strategii k „opravnému hlasování“.

Pouze Švýcaři své voliče respektují. Může to působit i bizarně. Jak to, že voliči schvalují volební právo žen (1971), jejich rovnoprávnost (1981) i členství země v OSN (2002)? Jenže stejní voliči schválili i liberální azylantskou i drogovou politiku a teď práci pro Rumuny a Bulhary.

V zemích jako Česko poslouží ojedinělé referendum jako stoka všech možných frustrací. Chceme referendum, volají odpůrci radaru v Brdech. Ale hlasovali by zároveň pro armádu švýcarského typu, kde se záložáci sami starají o svěřené zbraně? Švýcarský model je nepřenosný, neboť kultura referend se musí pěstovat dlouhodobě jako anglický trávník. Ale máme-li se učit demokracii, tak v mnohém ohledu spíše v Bernu než v Bruselu.
Autor: Zbyněk Petráček