Mantrou posledních třiceti let bylo mít se lépe. Porevoluční étos zdůrazňující vybojovanou svobodu, jíž zosobňoval například Václav Havel, se postupně rozplynul a jeho místo vyplnil čistý konzum, politici ho slibovali a dali si ho jako středobod svého programu.
Ekonomický růst se stal cílem, a pokud v několika letech došlo k poklesu hrubého domácího produktu, pak se celá politická reprezentace tvářila zkormouceně a tento pohled postupně předala celé společnosti. Musíme vyrábět, vyvážet a pak náš život bude lepší.
O lockdownu mají rozhodnout majitelé či manažeři firmy, ne vláda, říká šéf Koh-i-nooru Vlastislav Bříza |
Domnívám se, že toto přesvědčení je v hlavách současné politické reprezentace vryto tak hluboko, že tím vytváří nepřekonatelnou překážku v tom, aby ve své většině byli schopni začít přemýšlet „out of the box“. Jinými slovy, aby překonali své limity a přenastavili se na aktuálně jinou a doposud nepoznanou situaci.
Tím se dá vysvětlit, že opozice brání ve vyhlášení nouzového stavu, opoziční hejtmani s exekutivní odpovědností nesouhlasí s opozičními poslanci žijícími ve sněmovní sociální bublině, vláda a spolu s ní opozice i například Hospodářská komora blouzní o rozvolňování protiepidemických opatření a v té samé době si nemocnice na západě naší země pořizuje mobilní chladící zařízení pro přechodné umístění těl zemřelých pacientů.
PŘEHLEDNĚ: Můžu odmítnout určitou vakcínu a jak se registrovat k očkování? |
To samé platí i nyní. Vláda vyhlásila lockdown, ale ve skutečnosti se změnilo pouze to, že nosíme respirátory nebo chirurgické roušky, děti z prvních dvou tříd základní školy se učí doma a ve velkých a později i středních podnicích se zaměstnanci začnou testovat. Popravdě řečeno, nezměnilo se tím téměř nic.
Podle odborníků kritizujících vládu za opakovaně nedostatečná opatření se za tři týdny probudíme a budeme v dost podobné situaci jako před týdnem. Vláda jako celek pak prohlásí, že děti do škol už zkrátka musí, hospodářské ztráty jsou neúnosné a především že lidé nedodržovali, co jim radila, a tudíž mají, co chtěli. Některý z ministrů poradí, aby každý začal sám u sebe, a jiný dodá, že naše opatření jsou stejná jako v Rakousku, a proto mu vůbec není jasné, proč u nás nefungují.
Možná to zní příliš pesimisticky, ale vzhledem k tomu, že probíhá už čtvrtá a tentokrát nejsilnější vlna epidemie, může člověk na základě minulých zkušeností předpokládat, co se bude dít v budoucnu. Při páté vlně kdosi zdůrazní, že tentokrát je to opravdu, ale opravdu už poslední šance, jak definitivně naší zemi nezruinovat, a vše se bude opakovat do té doby, než se proočkují aspoň tři čtvrtiny obyvatel a vakcína problém aspoň částečně vyřeší místo nás, zdánlivě chytře se rozhodujících lidi.
V mezidobí budeme svědky krachů v podnikatelském sektoru a ti, kteří si myslí, nebo se aspoň tak tváří, že jsou jeho hlavními zastánci, si budou veřejně stěžovat na nezvládnutí celé epidemie. Ale pozor, právě oni jsou dnes těmi, kteří k tomu velkou měrou přispívají.
Řešení krize
Nyní je třeba udělat chirurgický řez, při němž to, bohužel, celou společnost bude bolet. Je to stejné jako v každé chirurgické ambulanci. Pokud se tam pacient ocitne, pak ho to zabolí, ale až se rána vyčistí a zašije, pak lze očekávat, že se v následujících dnech, týdnech nebo měsících začne i hojit. Do té doby to nepůjde.
Přestaňme tedy blouznit o tom, že nejsme v kritickém stavu. Zaveďme velmi přísný lockdown a vytrvejme do doby, než nové nemocné budeme schopni trasovat a vyšetřovat. Zastáncům mantry materiálního blahobytu za každou cenu nelze vzkázat než to, že lidské životy jsou víc než hospodářský růst.
Autor je přednosta Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
