Proč? Obecně řečeno: Češi nejsou kdovíjak úspěšní ve sportech, kde záleží hlavně na hlasu rozhodčích; a takovým sportem krasobruslení je. Bodování, známkování - při tom leckdy hrají velkou roli zákulisní praktiky. A Češi nejsou právě zdatnými diplomaty, pokud jde o tahání za nitky.
Nadávání na rozhodčí - leckdy oprávněné - je také součástí české národní fanouškovské povahy. Křivda z finále fotbalového mistrovství světa v roce 1934 v Itálii, kdy tým kolem Pláničky „zařízl“ za spokojeného Mussoliniho potlesku sudí Eklund, zanechala zřejmě na duši tuzemského fanouška hlubokou jizvu. A co se vybaví fotbalovým příznivcům při vzpomínce na EURO 2000? Samozřejmě: „holohlavý mimozemšťan“ Collina.
Verner ale zvítězil, přestože Česko není žádnou krasobruslařskou velmocí, jejíž slovo by mělo rozhodující váhu při ovlivňování chodu tohoto sportovního odvětví. A „nezařízli“ ho ani sudí. Co se to děje? Ano: je tu výjimečný „osmičkový“ rok. Zřejmě i ve sportu.
