Nečasova vláda ale působí všelijak, jen ne úspěšně. Proč je tak jednoduché ji kritizovat?
Jednu skutečnost je velmi snadné pro oči nevidět: ekonomická situace, aniž by ji vláda mohla ovlivnit, má vždy vliv na popularitu exekutivy. Nebyl by problém doložit, jak se každé procento nezaměstnanosti promítne - při jinak shodných podmínkách - na popularitě vlády. Tato vláda navíc škrtá výdaje, čímž porušuje železnou Melčákovu maximu "jednou získané se neodnímá" a odsuzuje se k nevyhnutelné míře nepopularity.
Čím to, že tuto míru navyšuje? Dlouho toho dělala málo a to, co udělala, je poznamenáno nepřipraveností a kritizováno zleva i zprava (důchodová reforma). Její vnitřní nesvornost plodí slabost, jež si přímo koleduje o zneužívání. Tu slabost lze svádět na toho či onoho jednotlivce, má ale kořeny ve vybrakovanosti našich politických stran. Zašpinily se tak, že vzbuzují odpor, nepřitahují talenty a neplní roli, kterou mají.
Všechny týmy, jež koalici tvoří, Nečasův, Schwarzenbergův i Bártův, vznikly jako reakce na vědomí krize dosavadních stran. Vznikaly s vědomím, že je možná už pozdě. A třeba opravdu je.
