„Desítka zasněžená! Už jste si sníh taky vyfotili? Pošlete nám fotky do komentářů.“ Tenhle příspěvek jsme napsali na radniční Facebook 4. prosince. A k našim vlastním snímkům jsme doplnili všeříkající text „první sníh“. Odezva byla bleskurychlá, sousedé fotografie začali ihned „lajkovat“ (699 z nich) a do komentářů pak umisťovali desítky vlastních snímků.
Upřímně, tak velký zájem se nám v občanech podaří vzbudit jen výjimečně. Zvlášť pokud je založený na přímé interakci (lidé něco konkrétního dělají). Přece jen času není příliš a každý má spoustu vlastních povinností a přátele, s nimiž diskutuje a posílá si fotky.
Tak proč první sníh zaznamenal takový úspěch? Jak jsem nad tím přemýšlela, došla jsem ke třem možným příčinám, které jsou typické pro současnou dobu a (nebo) naši Desítku.
Za prvé. Nebylo to zdaleka poprvé, co jsme obyvatele naší městské části vyzvali k nějaké akci. Dlouhodobě je zapojujeme nejen do nejrůznějších anket a dalších aktivit na sociálních sítích, ale i do spolurozhodování o tom, jak místo našeho života bude vypadat, zítra i za deset let. Jsou tedy zvyklí, že s nimi nevedeme monolog, ale dialog.
Za druhé. Samotný úklid, zvlášť v zimních měsících, soustavně vylepšujeme. Našli jsme na něj nové dodavatele, upravili smlouvy tak, aby péče o veřejný prostor byla důkladnější a komplexnější. Staráme se i o plochy, které sice nevlastníme, ale jsou na našem území. A v exponovaných obdobích – po Vánocích a Silvestru, či když napadne sníh – úklid sami dobrovolně posilujeme. Ano, přesto se najdou místa, která nejsou čistá tak, jak bych si představovala. Ale stačí je nahlásit a kolegové vyrážejí do terénu hned, jak to jde.
A konečně za třetí. Možná to zní až idealisticky, ale mám pocit, že covidové stresy, restrikce, doporučení a zákazy vedly i k tomu, že jsme si začali víc vážit věcí zdánlivě samozřejmých. Třeba toho, že napadne sníh a my můžeme jít s dětmi ven. Sáňkovat, koulovat se nebo s nimi postavit sněhuláka. Slovo „automaticky“ jako by skoro přestalo existovat.
V souvislosti s třetím bodem musím bohužel přiznat, že covid nám vzal prakticky celý organizovaný vánoční program. Vzhledem k situaci jsme ho zrušili. A nechali jen Ježíškovu nebeskou kancelář, kam každý mohl přijít a poslat své přání. A také betlémské světlo, plamínek putující po Evropě a symbolizující mír a přátelství.
I tyto intimní Vánoce na náměstí Svatopluka Čecha si občané užili. Drtivá většina pochopila, že zdraví je přednější než velkolepé oslavy. A vyzařovala z nich jakási vnitřní radost. Takový ten prostý pocit, kdy ke štěstí nepotřebujete hromadu peněz ani paláce. Stačí vám, že ulice před vaším domem je zasněžená. A vypadá to prostě pěkně.
Renata Chmelová, starostka Prahy 10, sdružení VLASTA
