Ti, kteří chtějí smutnit „proti“ Hradu, měli a mají spoustu prostoru, ale snad si uvědomí, že i dnešní hradní pán je jen nájemce a jeden z mnoha v řadě. Státem vyhlášený smutek není proti nikomu.
Loučení oficiální „s kulatým razítkem“ je nezbytné, odchází-li tvůrce a symbol politického režimu.
Soudě podle reakcí veřejnosti přijímáme to podobně jako naši předkové v roce 1937 loučení s Tomášem Masarykem. Vypovídá to též o tom, že režim je stále náš. Spoluobčané, kteří chtějí veřejně vyjádřit svůj zármutek a účast, hojně využívají nabídku eráru a připojují se, protože stát nabízí formu přijatelnou pro národ skeptický k církvím, nabízí jim totiž příležitost rituálu.
