Nejdůležitější je nestydět se sama před sebou, říká herečka Mihulová

Lidovky.cz: Když jste se rozhodovala jestli vezmete roli v divadelní hře Skořápka, co nakonec rozhodlo?’
Potěšilo mě, že mě Milan Hein vůbec oslovil a nabídl mi takovou práci. Potom jsem slyšela režiséra Pavla Ondrucha, i když pouze přes telefon, a už jen jeho projev a to, co o hře říkal, ve mně budilo důvěru. Stejně tak sympatická, a to na první pohled, mi byla i Petra Nesvačilová, která je v téhle hře mojí hereckou partnerkou. Ale samozřejmě ve výsledku rozhodlo to, že je Skořápka skvěle napsaná a postava, kterou jsem měla hrát je pro mě herecky přitažlivá.

Lidovky.cz: Považujete se za intuitivního, nebo spíše racionálního jedince?
Už z mé první odpovědi asi vyplívá, že má přirozenost je jednat intuivitně. Ale za léta jsem se naučila držet racionální uvažování v těsném závěsu.

Lidovky.cz: Věříte v alternativní medicícnu?
Věřím, že to může někomu pomoct a sama bych se toho nezříkala, ale nemám s tím vcelku žádnou zkušenost.

Lidovky.cz: Po obrovském úspěchu filmnu Domáčí péče asi rozhovory točí právě kolem tohoto tématu.. Co byste ještě chtěla v profesním životě dokázat?
Dokázat bych nechtěla nic. Chtěla bych mít jen dostatek práce, dostávat dobré scénáře, dobré role a vše, co s tím souvisí. A na to poslední jsem zatím měla štěstí.

Lidovky.cz: Byla jste hodně překvapená, když jste za roli dostala Českého lva? Co vám v té chvíli prolétlo hlavou?
Nejvíc mě asi potěšilo, že to je česká cena. A že se toho dožila moje mamka.

Lidovky.cz: Když se vrátíme k divadlu. Je vám bližší něž film?
To můžu těžko posoudit. Nesrovnávala bych to – mám obojí ráda. Na divadle má člověk možnost neustále se zlepšovat – to, co předvede na premiéře, není nikdy finální výsledek. Můžeme posoudit, co funguje a co ne a příště něco zkusit jinak. Reakce diváků jsou okamžitá zpětná vazba a tak mohou hru ovlivnit do budoucna – zvláště v komedii. Film zase samozřejmě vidí více lidí a tak to v člověku vyvolá pocit, že ovlivnil více diváků. Navíc, protože se točí většinou delší dobu a ne vždy v jednoduchých podmínkách, se často ze štábu stane taková malá rodinka. U Skořápky se nám to ale podařilo i v divadle.

Lidovky.cz: Ve hře Skořápka se dvě ženy - zakřiknutá knihovnice a suverénní zlatokopka - sejdou v knihovně. Co bude následovat?
Ráda bych vám to řekla, ale to už by diváci nemuseli do divadla. Ať se přijdou podívat. Vše, co můžu prozradit je, že je to komedie s nečekaným koncem.

Lidovky.cz: Jak myslíte, že má cenu žít život? Tak, aby se za něj člověk nestyděl, nebo tak, aby si ho co nejvíce užil?
Já myslím, že by si ho měl co nejvíc užít a přitom se za něj nemusel stydět. Myslím si, že je možné obojí. Snažím se takhle svůj život žít a hlavně se nestydět sama před sebou, názory jiných lidí mě už tolik netrápí.

Lidovky.cz: Dohnala vás nějaká životní situace tak daleko, že už jste si myslela, že není cesty zpět?
I když se některé okamžiky v mém životě zdály téměř beznadějné, naštěstí jsem vždycky měla víru a naději, že cesta zpět existuje.