Chybička se vloudila
Státní projekty jsou vždy nějak válečné tažení, stát nezná míru, hraje o své bytí nebytí. Podobně ženy v armádě trpí přílišným entuziasmem, chlapi mají odstup, vojenské řemeslo ctí, ale zase tolik vážně je neberou. Kdežto ženy mají sklon bojovat jakoby šlo o život. Obvykle jde víc o politiku, ekonomiku, .., a proto uniforma spíše mužům, co si v čas příměří jsou společně na pivo. Státnické manýry v energetických firmách jsou trapné, energetik předstírá, že dělá co může, snaží se, potí krev, je nenahraditelný jako kojná. Jen podvod, rychle se pozná, že neumí najít číslo popisné natož svůj elměr. (včerejší zážitek). Rozvody elektřiny jsou jistě fajn, zejména pokud máte fabriku. Ale jako jde nasadit generátor naftový nebo dřevoplynový nebo libovolný, lze živit domácnost i z osobního auta, je-li nejhůř. Což není vtip, ani rada, je to jen vzpomínka na přátele, co mne brávali na chatu, kde ještě nebyla "státní" síť. Ovšem jsme chtěli poslouchat rádio a to se muselo pečlivě měřit, aby tatrovka šla potom ještěn nastartovat. Tím spíše dnes, kdy na akumulátor nestojí fronta, ani není pod pultem. Ale generálům něco vysvětlovat, právě vedou válku proti planetě Mars?