Je bohužel smutnou realitou,

Je bohužel smutnou realitou, že kvalita legislativní tvorby v České republice klesá rok od roku, můžeme říci, že kontinuálně od roku 1948, nicméně v posledních 20 letech nabral tento trend spád. Tento fakt je zřejmý při čtení sbírky zákonů a vývoje jednotlivých právních předpisů. Zákony, které se připravovaly v 90. letech byly ještě jakž takž normální, protože lidé, kteří je psali s tím měli určité zkušenosti. První smršť legislativních zmetků nastala v období transpozice legislativy EU před vstupem ČR do tohoto společenství, protože politické zadání bylo transponovat a nediskutovat. Tak se prostě překládalo a výsledkem jsou jednak paragrafy, kterým často nerozumí ani sám autor, jednak zkušeniost našeho zákonodárce, že papír (nebo, chcete-li, sbírka zákonů) snesou opravdu všechno. Nicméně na jakýkoliv zákon (i špatný) je možné si zvyknout, protože se objeví zkušenosti, judikatura, kolegové, kteří se s problémem již setkali. Pro každého odpovědného právníka (a v podstatě i pro občana) je postrachem právní nejistota. Něco dělám, myslím si, že v souladu se zákonem a ejle, on je ten právní úkon neplatný (což v době, kdy jsem jej činil ještě jaksi nebylo známo). Jestliže reforma trestního práva proběhla bez větších následků, pak to bylo způsobeno tím, že tato oblast je neporovnatelně jednodužší (myslím tím z legislativního  hlediska) než je právo občanské. Protože v trestním právu je pro právní nejistotu relativně malý prostor. Zato občanskoprávní vztahy jsou plné fantazie a velkou část z nich občanské právo reguluje na principu analogie nebo obecných principů občanského práva. Spravedlnost se v případě sporu mezi stranami prostě najít musí. Občanský zákoník je předpis, který má větší dopad než ústava a jeho přijetí znamená kompletní změnu právního řádu. Inspirujeme-li zeměmi na západ od našich hranic, pak přitažlivé je právě to, že tam se právní řád mění jen velmi pozvolna. Platí to zejména o anglosaském právu, kde precedentní systém nedává pro podobné dobrodružství prostor. Nový občanský zákoník nás z výše uvedených důvodů posune jednoznačně směrem k banánové republice. Kromě toho na této změně určitá část právní veřejnosti, která cucá z toho správného cecíku něco málo vydělá (nové komentáře, učebnice, přednášky a školení, vzory smluv, právní expertýzy). Ztráty budou naopak znát v kapse každého občana. Kromě uspokojení několika teoretiků a pisálků článků v právních časopisech nepřinese nový občanský zákoník pozitivního vůbec nic.

No, precedenční právo se

No, precedenční právo se naopak mění velmi flexibilně, tamní právníci se před tím, než klientovi poskytnou radu, musejí nejprve přesvědčit, jestli se to od včerejška náhodou nezměnilo. Co se kontinentálních občanských zákoníků týče, ty se vpravdě mění jen pozvolna a bylo by to jistě pravda i o tom našem , kdyby se byl býval radikálně nezměnil s přechodem k socialismu. Bylo to věru potřeba, protože starý OZO (německy ABGB) nebyl pro socialismus vůbec použitelný. Stejně to ale platí i naopak. Starý občanský zákoník z roku 1964 není zas použitelný pro společnost kapitalistickou a je tedy nevyhnutelně potřeba zákoník nový. NOZ možná obsahuje chyby, ale je smutnou pravdou, že lépe než prof. Eliáš to u nás asi nenapíše nikdo.