Opět jsme vám na našich stránkách usmažili hranolky (LN 6. 10, s. 5). To by od nás bylo vlastně docela sympatické, kdybychom vám tuto pochoutku nepřesmažili do ženského rodu. Hranolek je zkrátka deminutivum (zdrobnělina) od slova hranol, a proto je rodu mužského. K feminizaci hranolků zřejmě přispívá asociace s „ženskými“ bramborami (které ovšem mohou být i rodu mužského).
Někteří jazykovědci připouštějí, že vývoj může časem vést k oboupohlavnosti hranolků, jako je tomu právě u brambor(ů) a mnoha dalších slov. Anketa, kterého rodu jsou hranolky, mezi studenty bohemistiky pražské filozofické fakulty údajně skončila remízou. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český zatím statečně hájí maskulinum, suše konstatujíc, že „ženské ,hranolka‘ příručky neuvádějí“. Zmíněná předpověď budoucího vývoje není tak nereálná – jde o jev v jazyce běžný, kdy se setře stopa původu slova ve prospěch rozšířeného úzu. Pro nás staromilce pak zbudou etymologické a jiné slovníky, v nichž si zalistujeme a zavzpomínáme na staré dobré časy. Ke knihám je sice třeba přistupovat s čistýma rukama a číst u jídla se také nemá, přesto se budeme při četbě občerstvovat chlebem s kolečkami salámu a trojúhelníčkou sýra, zapíjet to čajem s dvěma kostky cukru a na závěr přijde sladká tečka v podobě lázeňské trojhránky a Mozartova koulu.
Frekventovaným slovem posledních týdnů je – nejen v Česku, ale například i v Polsku – hazard. Slovníky jej vykládají jako ,hru založenou jen na náhodě‘ nebo také ,riskantní čin‘. Jak uvádí etymolog Jiří Rejzek, ve staré češtině byl hazart druhem hry v kostky a hra v kostky obecně je také původním významem arabského az-zahr.
Arabštině tedy děkujeme za rozšíření naší slovní zásoby a firmě Sazka za nápad instalovat do výherních automatů čtečky občanských průkazů. Typický gambler jistě nebude tak bláhový, aby do automatu strkal svůj doklad totožnosti, pakliže jej vůbec vlastní. Mnohem větší půvab má hra s cizí občankou, v ideálním případě pak odcizenou. Ještě že pan Hušák nejezdí tramvají, mohl by se dočkat zajímavých konců.
Nápisem na policejních vozech „Pomáhat a chránit“ si „strážci zákona“ nejen nastavili obdivuhodně vysokou laťku, ale také nabídli nejzlomyslnějšímu národu na světě široké pole pro kreativitu. Za časů, které v Lidových novinách připomínáme publicistickou stránkou Psalo se před 20 lety, probouzel lidovou tvořivost název policie „Veřejná bezpečnost“. A vzhledem k tomu, čemu a komu tento orgán sloužil, chápali lidé slovo bezpečnost jako poměrně relativní.
Tato vzpomínka se mi vrací dnes, kdy se výrobci sirek (nevím, na kterém kontinentě aktuálně sídlí) chlubí bezpečnostními zápalkami. Lámal jsem si hlavu, v čem bezpečnost nových zápalek spočívá. Nekuřáci a zapalovačáři, zkuste si koupit krabičku! Až se vám první dvě sirky při škrtnutí zlomí a až teprve ta třetí se před zlomením ještě stihne vznítit, můžete si nad dírou v koberci a nad zlámanými sirkami také lámat hlavu – nad relativitou světa i jazyka.
O autorovi| ONDŘEJ TUČEK, jazykový redaktor LN
