Komunistická agitační hatmatilka padla do pera pana Schneidera
Kampaň pana Schneidera na podporu KSČM a jeho pokusy o dehonestaci senátora Štětiny mě přiměly nahlédnout do Wikipedie na vývoj významu pojmů oportunismus, oportunista a oportunní, abychom si rozuměli.Přečetl jsem si, že zpočátku oportunismus býval hodnotově pozitivní, či téměř neutrální.Ve Wikipedii se dočteme: "Oportunismus (z lat. opportunus, příznivý, popř. anglického opportunity, příležitost)Latinské slovo opportunus původně užívali námořníci pro příznivý vítr, který je zanese do přístavu (portus, přístav). Oportunní později znamenalo příhodný, vhodný za daných okolností. "Později jde o způsob jednání a rozhodování, které se neřídí vlastními zásadami, nýbrž se přizpůsobuje vnějším okolnostem, příležitostem a výhodám z toho kterého rozhodnutí. Pan Schneider na námořníky zřejmě nemyslel a k prvotním významům přilévá olej do ohně, koření oportunismu zejména negativními konotacemi, jako to kdysi dělali právě komunisté.Schneider tvrdí:"Oportunistou se člověk stává, když využívá příležitostí ku svému prospěchu. Štětina je oportunista: stále nahoře, jako korek, za každého režimu. Exemplární příklad!" To aby měl čtenář jasno. :-)Wikipedie dál praví:"Protikladem (oportunismu) je doktrinářství, dogmatismus."Schneider, nálepkovač údajných oportunistů ve veřejném životě, je tedy on sám doktrinářstkým dogmatikem?Kde zde najít hluboké, či alespoň kritické myšlení?Wikipedie nám pomáhá:"Slovo oportunismus vzniklo v rámci politické agitace koncem 19. století, zejména ve sporech o socialismus. Do současnosti se jeho význam rozšířil i mimo politiku do jiných oblastí lidského působení (práce a kariéra, podnikání, …) jako zaslepené dychtění za lepším místem ve společnosti pouze skrze vyskytlé příležitosti, nehledě na ostatní zásady."A jsme doma."Ve sporech mezi revolučními a reformními socialisty od konce 19. století se slovo oportunismus začalo užívat jako pejorativní označení (nadávka) pro politiku sociální demokracie a reformních socialistů, kteří chtěli postavení dělníků zlepšovat postupnými kroky v rámci demokratického uspořádání společnosti, a nikoli celkovou revolucí.Pozdější komunistická propaganda rozlišovala tzv. pravicový oportunismus, který hájil systém několika politických stran - politický pluralismus - zejména v politice sociální demokracie a levicový oportunismus, kterým označovala politiku jiných komunistických států než spojenců Sovětského svazu, například ČLR či Albánie, jež sovětský komunismus kritizovaly. . ." Aspoň máme jasno, kde se pan Schneider inspiruje. Byli to socialisté 19. století a později právě komunisté, kdo svým názorovým oponentům rozdávali nálepky oportunistů. Jejich odkaz rozvíjí pan Schneider a jejich pohrobkům z KSČM dnes posluhuje, když obhajuje jejich domnělou legalitu v demokratické společnosti a špiní své názorové oponenty. Na rozdíl od pana Schneidera, který hned od roku 1990 využíval prebend utajeného státního zaměstnance, Jaromír Štetina se dlouhá léta živil prací. Když se rozhodl kandidovat na senátora, musel předstoupit před voliče a získat si jejich důvěru kontaktní kampaní tváří v tvář s voliči. K tomu, co dnes dělá, má (už zase obnovený) mandát senátora. Pan Schneider, údajně odešlý z tajných služeb, dnes vystupující pod vlastním označením "publicista, bezpečnostní analytik" žádný mandát nikdy neměl a nemá. Holedbáním se vlastní hlubokomyslností ho zřejmě ani nezíská.