Akademická literární věda má problém, že akademičtí nobelisté nejsou žádní básníci, ale mlha pěny dní působí, že je třeba počkat cca 150 let na soud dějin. Nesnáším Rushdieho s parukou a Kunderu s doutníkem. Ano, Beckett je velký mistr jazyka, Kundera se pokouší o totéž, výsedkem je obyčejná nudná francouština. Ale možná že jsem zaujatý, protže témata a svět kunderových postav pro mně představuej jakýsi demokratický kýč humanistického příběhu literatury, ale to je opět něco prtvě rozeného v kanceáři Nobelova výboru: literární hodnota je současníkům neviditelná.