130 let
Keith, Virgil a valoun. Anthony Hayes a Zac Efron zápolí s kujným nerostem.

Keith, Virgil a valoun. Anthony Hayes a Zac Efron zápolí s kujným nerostem. | foto: CINEMART

Recenze

Mrazivé horko v australské poušti. Komorní Snímek Zlato je příběhem o ničivé touze po bohatství

Filmy a seriály
  •   10:00
Lze v době, kdy se bohatství hledá v elektronických peněženkách naditých bitcoiny, ještě něco vytěžit ze starodávné lidské posedlosti blyštivým kovem? Australský režisér a herec Anthony Hayes se o to pokouší v ambiciózním, relativně výpravném a zároveň komorním thrilleru Zlato.

V příběhu o ničivé touze po bohatství, která přebíjí i pud sebezáchovy, neúčinkuje mnoho důležitých postav: jen dvě skutečné a dvě poloreálné, a to ty posledně jmenované ještě ztvárňuje jedna herečka (Susie Porterová). Děj se odehrává na neurčeném místě „nedlouho od současnosti“, v lehce dystopické realitě, kdy zřejmě lépe už bylo. 

ZLATO

Austrálie 2022, premiéra 27. ledna

Na zapadlé nádraží přijíždí strastmi cesty poznamenaný tulák Virgil (Zac Efron), kterého má nasmlouvaný řidič Keith (režírující Anthony Hayes) odvést daleko přes poušť na jakousi velkou stavbu, kde mu kyne vyhlídka obživy. Během jízdy v autě, kde se nesmí zapnout větrání, aby neshořel motor, se dva muži krapet poznají, ale ne snad že by se spřátelili. 

Když ovšem náhodou po cestě narazí na ohromný zlatý valoun, který není možné vyzvednout ze země bez pomoci techniky, musejí se dohodnout na spolupráci. Výsledek je takový, že Keith odjíždí na několikadenní výpravu sehnat jeřáb, zatímco Virgil má s malým množstvím zásob vody a jídla a satelitním telefonem zůstat na místě, bránit se ohněm před divokými psy a „hlídat“. Kdyby tohle rozhodnutí mělo nějakou logiku a souhlasící Virgil nepůsobil jako naprostý nekňuba, byl by Hayesův film asi ještě o dost lepší.

Přežít natáčení filmu o přežití

Zbytek snímku docela působivě studuje Virgilovu relativní samotu uprostřed rozpálené pouště zasypávané písečnými bouřemi. Pasáže, v nichž Zac Effron hraje beze slov čím dál vyčerpanějšího zlatokopa a jeho tvář obletují hejna mušek, působí přesvědčivě a autenticky, protože autentické jsou: filmaři skutečně trávili pekelné dny v padesátistupňových vedrech a skutečná je i ta písečná bouře. 

Nesnesitelné vedro a zpuchýřující sluneční paprsky jsou přitom divákovi předestřeny skrze filtr ztlumených, chladných barev podtrhujících všeobecnou neutěšenost.

Když se Keith nevrací a Virgil je v čím dál zoufalejší situaci, objevuje se záhadná, nepříliš přátelsky naladěná žena, možná jen halucinace, jejíž přítomnost Virgilův fyzický i morální boj o vlastní budoucnost ještě zostřuje. Občas se objeví možnost úniku, dokonce i s určitou prémií, ale vidina pohádkového bohatství je zřejmě příliš silná. Hayese a spoluautorku scénáře Polly Smythovou prý k napsání tohoto modelového příběhu inspirovala témata chamtivosti, kapitalismu, společenských hodnot a globálního oteplování: kdo chce, jistě je tam také najde. Případně lze vyváznout také jen s ponaučením, že není všechno zlato, co se třpytí.

Autor: Marcel Kabát