130 let
Jesu

Jesu | foto: Conspiracy Booking / HHR

Jesu a Justin Broadrick, někdo, kvůli komu stojí za to oklamat biorytmy

Kultura
O víkendu hostí brněnský klub Fléda a Dům pánů z Kunštátu pátý ročník audiovizuálního New! New! Festivalu. Hlavním tahákem bude letos experimentální projekt Jesu.

Návštěvníci minulých ročníků možná vybaví, jak to na Flédě vypadalo při minulých ročnících New! New! festivalu kolem čtvrté ráno. Na pódiu klubu performoval poslední umělec aktuálního line-upu - většinou šlo o uspávací ambient nebo série tichých elektronických smyček, obvykle doprovázené nenáročnou projekcí - a na sofách a křeslech rozmístěných nerovnoměrně po celém sále se válely zbytky fanoušků, které vytvrvale přemáhal nebo již přemohl spánek.

Noční sovy nacházely v okolí sotva jednoho sparingpartnera pro - podle množství alkoholu v krvi buď naprosto banální, či naopak filozofickou - konverzaci a nervózní unavení barmani sledovali napůl hodinky a napůl poslední zoufalce za pultem, kterým se na "rozjezd" ještě nechtělo.

Podobná scenérie čeká vytrvalcepravděpodobně i letos. Ale nenechte se zmýlit, pohled to není vůbec tristní. Ostatně jde většinou o ozvěny vydařené afterparty po vydařeném festivalovém večeru, kde se zatím vždycky objevily osobnosti, na jejichž vystoupení klub a lidé v něm mohli vzpomínat ještě dlouho. Letos těmi jmény, pro které bude stát za to oklamat biorytmy, budou třeba Vicki Bennettová alias People Like Us (o ní napsal v sobotní příloze LN Orientace kolega Klusák), ale především Justin K. Broadrick s projektem Jesu.

Na konci světa
Jeden se při poslechu jeho nové nahrávky, čtyřpísňového EP Opiate Sun z konce října, neubrání spokojenému vrnění nad tím, kam se dá v relativně neprogresivním žánru na půli cesty někde mezi shoegaze a ambientem zajít.

Vlastně ani nejde o nějaké nové, natož revoluční postupy či dechberoucí experimenty; Broadrickovi jakoby šlo o triumf dokonalosti a jakousi fašistickou definici krásy. Vrstvení kytarových ploch (v tom se hudba Jesu podobá třeba My Bloody Valentine), jemný industriální podtext coby odkaz k Broadrickově ex kapele a jeho úsporný, naživo ovšem často jen stěží do stejných poloh jako na desce vybojovaný vokál způsobuje téměř neznatelné chvění a v některých nenápadně vygradovaných pasážích dokonce něco jako údiv, ne-li úžas.

Projekt Jesu je pojmenován podle poslední písně poslední desky Godflesh Hymns (2001), po které se pak kapela rozpadla a Broadrick se vydal – vyjma kontinuální práce na jiných projektech – za touto novou, konkrétní vizí. Tam, kde industriálně metaloví teroristé zneužívali riffy k hromadnému zvukovému ničení, tam se Broadrick teď něžně mazlí se zpětnou vazbou a vytváří zasněné, takřka romantické zvukové krajiny a nálady.

Snad za to může čtyřicítka, která ho dostihla letos v srpnu, možná že za tím je život na konci světa ve vesnici Abergele ve Walesu, kam se z Birminghamu docela nedávno uklidil. Ať je to jak chce, v jeho muzice to funguje báječně.

Autor: Jana Kačurová