Lidovky.cz: Mohla byste knihu o Jesenské krátce představit českým čtenářům?
Česky se kniha jmenuje Jsem Milena z Prahy, tak se totiž Jesenská často představovala. Praha byla tehdy pro její identitu zásadní, ale nebylo tomu tak vždycky.
Když se Jesenská vrátila po dlouhém pobytu v zahraničí do Prahy, české hlavní město jí připadalo po Vídni a Drážďanech trochu provinční, i když na druhou stranu obdivovala jeho avantgardu a kulturní rozlet dvacátých let. Nebyla si jistá, kam patří...
Milena žila od svých mladých let mezi různými kulturními tradicemi, kromě české hlavně mezi židovskou, rakouskou a německou.
Román jsem rozdělila do čtyř kapitol: Cizinka, Překladatelka, Novinářka a Vězeňkyně, tak jak vnímám zásadní kapitoly jejího dospělého života. A doufám, že vyjde i v češtině, moje agentka vyjednává s různými nakladateli, i s českými. Jisté je, že knihu budou mít letos na jaře čtenáři italsky.
Lidovky.cz: Jesenské se v minulosti věnovala celá řada autorek, třeba Alena Wagnerová a editorka Marie Jirásková. Její tvorba je v češtině dobře zmapovaná. Vycházela jste během psaní ze zmíněných děl?
Přečetla jsem od Jesenské i o ní asi všechno, co je k dispozici. Setkala jsem se s odbornicemi na její dílo a před lety i s překladatelem Lumírem Čivrným, který ji osobně dobře znal. Ten také vystupuje v mém románu. Od autorek, které se Jesenské věnovaly, jsem se dozvěděla i některé zajímavosti, které do svých publikací nezahrnuly.
