Filmovou adaptaci temného Shakespearova dramatu o zničující touze po moci zdobí právě výkon hlavního představitele. Michael Fassbender je přesvědčivým bojovníkem v čele královského vojska, skvělým mužem, který, kdyby včas zemřel, mohl za sebou zanechat požehnaný život. Jeho proměna v bezohledného vraha stravovaného potlačenými výčitkami i strachem z nepřátel a konkurentů je patřičně bolestná a znepokojivá. Vynikající je i Marion Cotillard jako Lady Macbeth, ambiciózní strůjkyně manželovy i své vlastní zkázy.
Snímek australského režiséra Justina Kurzela v podstatných rysech ctí předlohu (proto mohly být pro české titulky použity části Hilského překladu původního dramatu). Vyznění pouze „dolaďuje“ decentními akcenty – například tím, že začíná pohřbem Macbethova dítěte a žalem jeho rodičů.
zdroj: www.youtube.com
Režisér účinně využívá prostředků, které se nabízejí filmu oproti divadlu. Horečnaté stavy duší propadlých zlu se zračí v detailních záběrech tváří a monology jsou tak bohatší o další rozměr. A autentickém prostředí skotské vrchoviny posiluje ukotvení příběhu v konkrétním místě a čase, zároveň ale také podtrhuje to, co je v něm obecně platné. Kurzel velmi názorně předvádí, proč Shakespeare umístil toto drama právě do Skotska: drsně malebná krajina vystavuje hrdiny setrvalé konfrontaci s věčností a už jen ona sama dodává jejich konání osudovost. Na přízni prozřetelnosti – třeba čarodějnic a jejich věšteb – tu záleží víc než jinde. Lidé, kteří uprostřed vřesovišť vyrostli (a jsou ve filmu také velmi autenticky obsazeni) se podobají zjizveným výhonkům odolných rostlin, které v tomto nehostinném prostředí zaťatě usilují o svou existenci. O to vzácněji tu působí každý projev zranitelné lidskosti, o to tragičtější je každé jeho zahubení.
Herecké akce drží Justin Kurzel převážně v civilní rovině (tak, jak to deklamace blankversu umožňuje); dává si záležet, aby i Macbethovo setkání s čarodějnicemi nebo jeho trýznivé přeludy působily tak, že mezi duchy a lidmi z masa a kostí není přesně rozpoznatelný rozdíl – taková nejistota jen posiluje zděšení šílící mysli. Je pravda, že tento princip spolu s podobností některých (zejména adolescentních a dětských) postav může přispět i kmírné nejistotě divákovy mysli: přitom pro vyznění filmu je důležité vědět velmi přesně například to, že v samotném závěru se Macbethova meče chápe Banquův syn, kterému byla předpovězena královská budoucnost, přičemž králem se právě stal někdo jiný – syn zavražděného krále Duncana Malcolm. A happy end se tedy rozhodně nekoná.
MacbethVB, Francie, USA Režie: Justin Kurzel Hrají: Michael Fassbender, Marion Cotillard ad. Premiéra 5. 11. |
Civilnost herectví kontrastuje s expresivní prací s obrazem – ať jde o zpomalené záběry úvodní bitvy, nebo o důrazné barevné ladění jednotlivých scén. To vrcholí krvavě rudou clonou, přízračně halící dějiště Macbethovy porážky poté, co se „dal na pochod“ pověstný birnamský les z osudové věštby. Pro někoho může být taková ilustrace už příliš doslovná – působivost jí však upřít nelze.
Kurzelův film nabízí divácky přístupnou, skvěle vypravenou a špičkově obsazenou adaptaci díla, které neztrácí pronikavost – a vlastně ani není třeba ho za každou cenu třeskutě aktualizovat.
