Po technické stránce výborný, ale jakoby tvůrcům chyběl cit pro stavbu dramatu, nejpozději v polovině jsem se emočně "odpojil" a už se nenapojil. Orchestrální hudbu vyřvávající v každé scéně (skoro nikde jsem nezaznamenal práci s tichem / šumem / ruchy / přirozenými zvuky, která dokáže vybudovat mnohem více napětí) jsem už ke konci nemohl vystát.
Můj hlavní dojem: zmarněná šance... Režisér historickou látku neumí, což předvedl už na Kousku nebe. Film je prostě nepřesvědčivý a je to škoda, takový Polanski by z pravdivého příběhu vydoloval kýbl Oscarů...
nevím proč LIdice každy "zkušený" novinář shazuje. U mě je to po vratných láhvích druhý nejlepší film za posledních několik let.
Navíc jsem ještě nezažil aby skoro publikum koukalo na závěrečné titulky a doslova zařezaných v sedačkách, a jen velmi pomalu vstávalo a odcházelo.
opětovné intronizace našeho bestiálního prezidenta Beneše. Tak se dělá špičková politika, tak ji třeba už přes 40 roků dělá libyjský Kadafí a přes 50 roků rodina Castrů na Kubě...
Otakara Vávry je na místě. Tam totiž muži při popravě na Horákově statku volali "ať žije komunistická strana...". Toho se naštěstí v Lidicích nedočkáme.
Byl jsem na filmu s dětmi (13 a 12 let), pak jsme se ještě jeli do lidického památníku podívat. Od Metropole Zličín, kde jsme byli v kině, je to cca čtvrt hodinky autem). I ten památník doporučuji...
sejmulo lidickou tragédii z piedestalu červeného data v kalendáři a dalo jí lidský rozměr. Klidně by se to mohlo promítat dětem ve školách. Dobrý film, doporučuji.
Mějte mě třeba za kulturního barbara, ale já byl v rámci možností spokojen.
Pokud bych měl ohodnotit v procentech, tak bych asi dal 70%.
Mimochodem, zajímavý rozbor filmu nabídl Respekt.
působily v době tragédie příšerně. Vím to od matky, spolužačky lidického učitele Zdeňka Petříka. Krátce před tragédií u něj maminka sháněla nějakou mouku, Velice ji lidická tragédie zasáhla a s ní celý svět. Dnešek je ale ale jen nesouvislou řadou podobných tragédií a mladí lidé jsou už k nim o poznání chladnější. Řekla bych, že by třeba bylo zajímavé, natočit film o jiných přežilých a jejich osobní tragédii, tj. o dvou emigrantech, bojujících proti Hitlerovi ( Horák a tuším Stříbrný). Pokud o tom něco vím, tak jich se tragédie dotkla hned dvakrát, poprvé proto, že byli nespravedlivě označení jako původci tragédie. podruhé po válce, respektive po r. 48. kdy vojáci ze západní fronty byli označeni jako nepřátelé vlasti
Na film jsem se rozhodl jít po zběžném prohlédnutí náhledu fotografie v na začátku tohoto článku. Jak to, že tam ten Brůs Vilíž, nehrál?
Divím se režisérovi, autorovi scénáře i hercům, že se v tom vůbec angažovali - ale asi: "za peníze v Praze dům..." Myslím, že tohle téma je ještě příliš živé a že zmocnit se ho tak nějak filmově "opravdově" asi vůbec ještě není možné. A dívat se celý večer na krutost, sprostotu, či fešácké hrdinství podle scénáře? .. to se mi ale opravdu nechce.... Nic nemůže zachytit a vykreslit velikost bolesti lidí, kteří v Lidicích tehdy žili a umírali...
Na tento film jistě nepůjdu, ale na jeho tvůrcích nenechám nit suchou. Jak české.