NEJ HITY: Co si přivezly Tři sestry z Budapešti

Těžko výsledek popsat lépe: „To nevadí, šoubyznys jede v Pešti / tvá tvář se rdí dnes večer na letišti / gaviál řve v Margaretě ve fontáně / nechápu, proč nechovám se já spontánně...“ Podstatná byla hudba, kterou bylo nutno opatřit nějakými slovy, aby bylo možné koncertovat – tedy hrát pro radost, bez větších uměleckých ambicí; nebyl důvod přikládat textům jakoukoliv důležitost. A téma k této geografické písni se samo nabízelo.

„V polovině osmdesátých let jsme do Budapešti jezdívali rádi – na rockové koncerty a za nákupy. Daly se tam pořídit jak gramofonové desky, tak tehdy pověstné džínové plesniváče, punkové řetězy a podobné módní doplňky, ale především levný chlast.
Kromě naší oblíbené Barack pálenky i ovocné šampáňo za pouhých sedmadvacet korun československých!“ olizuje se při vzpomínce Fanánek, který navíc zdůrazňuje, že kvalitou vysoce převyšovala tehdy populární tuzemské ovocné víno zvané čučo.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Zásadní večírky tehdy probíhaly na Markétině ostrově u hudební fontány; na proslulém Margit-szigetu. „Vypili jsme pár lahví a vesele naskákali do kašny. Občas bylo těžší z ní vylézt, čemuž se ovšem nelze divit, když jsme jedno ráno po noci strávené v parku udělali živý řetěz z mrtvých flašek – byl dlouhý asi šedesát metrů,“ vzpomíná na mladické veselení básník, uvedený v roce 2009 do Beatové síně slávy.

Jinak to viděl v biografii Tří sester od Radka Diestlera s názvem 25 let ve 25 obrazech Petr Jírovec, zvaný též Dachau, toho času kytarista souboru, který v roce 1988 emigroval do Rakouska: „Mně jeden večer před fontánou ukradli fotoaparát. Šli jsme do hospody, měl jsem praktiku za tři tisíce, nechal jsem ji tam, a když jsem se vrátil, zapřeli ji. Byl jsem hodně naštvanej a s Magorem jsme si vybrali obchod, odkud ukradneme nový. Vybrali jsme si jeden, kterej zjevně vypadal jako státní; říkali jsme si, že nebudeme škodit soukromníkům, který se snažej... Vymysleli jsme plán, že vlezu do obchodu, zabavím je, nechám si ukázat foťák, čajznu ho a pomažu pryč. V momentě, kdy mě Magor uvidí vycházet, vejde do dveří... Zdařilo se to podle plánu, ukradl jsem si Praktiku B 100, jediný, co mi nedali, byla baterka a film. To ale koupil Magor vzápětí. Takže foťák dopadl dobře a byl přichystaný pro nadcházející večer u fontány...“

Tím se vysvětlují zmínky o Margaretě. A co dělají v textu věhlasní literáti Franz Kafka a Lawrence Ferlinghetti, z nichž první jde s kyblíčkem k pískovišti a druhý se brouzdá v brouzdališti? Určité vysvětlení má Ing. Magor, civilním jménem Tomáš Doležal, jinak baskytarista a manažer skupiny: „Franz Kafka byl tehdy módním čtivem a Ferlinghettiho jsem miloval – tak moc, že jsem se jeho básně snažil vnutit Petru Kratochvílovi alias Bomburovi, jednomu z našich tehdejších zpěváků. Ale jemu byla nějaká poezie ukradená!“ Kdo by taky při tehdejší konzumaci alkoholu myslel na umění.

„Žralok má dost, odjíždí z Keleti pu...“ Česky: z Východního nádraží ve čtvrti Józsefváros. Občas bylo opravdu třeba rychle chytat nejbližší vlak – i maďarský sekt dokázal pořádně zamotat hlavu. Jak vzpomíná Fanánek ve zmiňované životopisné knize: „Podle pozdějšího líčení jsem se neomaleně vrhl na jakousi noční chodkyni, ovšem naštěstí v místě plném lidí. Jako případ mezinárodního významu a velké nebezpečnosti mě převezli na maďarskou StB, kde se mnou chtěli sepsat protokol. Mne obestřela iluze, že jsou to hitlerovci, snad pro tu neznámou řeč, a byl jsem hrdina. Vypjal jsem se a s pohledem upřeným skrz mříže ke vzdálené Moskvě zřetelně řekl: ‚Těper v koncé vojny, ja ničego ne skažu.‘ StB byli uznalí, tak pokývali hlavou a nechali mě hodinu rozmyslet se. Celé se to opakovalo třikrát a pak, jak jsem střízlivěl, mi docházely překvapivé souvislosti. Jakž takž jsem vysvětlil, oč se jedná, co jsem zač, jak jsem přijel a že jsme se trochu opili. StB mi oplátkou sdělila, co jsem dělal, a já se zastyděl a omluvil. Chlap, co mě vyslýchal, mě nechal podepsat protokol a vyvedl z bran Petschkárny. Tam mi na rozlučku řekl: ‚Und, František, nicht trinken hier.‘ Ujistil jsem ho, že mě to ani nenapadne.“

Pro Fanánkovu psychickou pohodu a další repertoár Tří sester se slib naštěstí netýkal konzumace alkoholických nápojů v rodném Československu...