Peter Grimes coby bouře emocí. Brněnská opera pokračuje v naplňování vysokých ambic

Tato „mořská balada“ s titulní postavou podivína, kterého pro jeho jinakost ostrakizuje komunita přístavního městečka, je v hektické směsici stylů období druhé světové války „kompasem“ dalšího rozvíjení operního verismu. U nás Petera Grimese sice hned v roce 1947, dva roky po londýnské premiéře, uvedli v Brně, ale pak se objevilo už pouze jediné nastudování ve Smetanově divadle v roce 1979.

Nynější brněnský návrat ke Grimesovi lze vyzdvihnout jako výrazný dramaturgicky počin v dlouhodobě promyšlené dramaturgii brněnské opery pod vedením Jiřího Heřmana v názorové spřízněnosti s ředitelem Martinem Glaserem.

Uvážlivost se vztahuje i k volbě inscenačního týmu. Pro Marka Ivanoviće, šéfdirigenta Janáčkovy opery a skladatele, je Brittenův Peter Grimes přesně tím dílem, které vyhovuje jeho muzikantskému naturelu, a Ivanovićovu brněnskou spolupráci s Davidem Radokem založily již inscenace Věci Makropulos, Modrovousova hradu společně s Očekáváním, Tří fragmentů z Julietty s Lidským hlasem i jejich společnou operou Monument.

David Radok má Petera Grimese zažitého již z nastudování v Kodani a v Helsinkách. Brněnskou inscenaci založil opět na scénografickém konceptu Tazeeny Firth a se svým týmem – světelným designerem Přemyslem Jandou, autorem projekcí Jakubem Nekvasilem, ale i kostýmní výtvarnicí Zuzanou Ježkovou – dobře vyposlouchali, jak Britten hudbou přesně a sdělně „kreslí“ situace, charaktery postav, nálady, atmosféru. Jednoduchou scénu se sešikmenou podlahou jeviště členily jen posuvné stěny hostince nebo Grimesova příbytku, které umožňovaly rychlé změny místa děje. „Paralelní“ příběh se zároveň odehrává na zadním horizontu v projekcích a různém nasvícení moře.

I když koupě chlapce z chudobince ukotvuje operu do post viktoriánské epochy, inscenátoři, jak lze dovodit z kostýmů, děj opery přesadili do doby Brittenovy kompozice Grimese na konci druhé světové války. Zvýraznili tak, že téma odmítání jinakosti není vázané pouze na počátek 19. století, doby vzniku epické básně George Crabbea The Borough, která je předlouhou této Brittenovy opery. Tragédii tvrdohlavého samotáře, který se vymyká ostatním a stane se snadnou kořistí masové agresivní hysterie, dali širší platnost i bez násilných aktualizací nebo zneužití tématu milostného vztahu Grimese ke svému učedníkovi, které se nad touto operou vznáší.

Moře jako zdroj obživy i fatální moc

Brittenova opera má tři hlavní protagonisty: titulní postavu Petera Grimese, komunitu anglického přímořského městečka a moře. Petera Grimese vytvořil v brněnské inscenaci švédský tenorista Joachim Böckström. Až se nechtělo věřit, že ve své dosavadní kariéře Grimese s tak náročným vysoko posazeným partem vytvořil v Brně poprvé. Komplikovaný propletenec vztahů k Ellen, ostatním obyvatelům městečka, svému učni a hlavně k sobě samotnému vystavěl se strhující věrohodností portrétu hrubiána se zraňovanou duší. Z jeho přechodů mezi násilníkem a něžným snílkem o rodinném životě prostřednictvím jemných pianissim v jemných výškách šel mráz po zádech.

Grimesovým protihráčem je místní honorace vedle majitelky hostince a jejích frivolních neteří nebo všetečné vdovy. Vzájemně se sice hašteří a sledují své vlastní cíle, ale ve svém odporu vůči podivínskému grobiánovi se dokáží semknout. Pro všechny tyto vyhraněné typy našli v Brně přesně odpovídající sólisty – především Janu Šrejmu Kačírkovou jako chápající a názorově pevnou vdovu Ellen, Svatopluka Sema v roli kapitána ve výslužbě, který se snaží nepodléhat masové hysterii a Grimesovi porozumět, ale i Jiřího Hájka jako lékárníka, který také projevuje ochotu Grimesovi pomoci, Janu Hrochovou, která odlehčuje atmosféru praktickými starostmi hostinské, Jana Šťávu jako přísně uměřeného soudce nebo Davida Nykla, nerudného a neochotného poslíčka.

V tomto kontextu až do zbytečně ostré karikatury vyhrotila Jitka Sapra Fischerová postavu pokrytecky zlé klevetnice Nabob Sedleyové, která nevybíravě kritizuje ostatní a sama skrývá svou závislost na opiu. Radok se sólisty a vynikajícím individualizovaným sborem skvěle pracoval s tempy hereckých akcí – zpomalených do napětí až k prasknutí a vzápětí hekticky zrychlených. Vršila se tak osudová nevyvratitelnost situace, kdy se základní hodnoty morálky člověka rozplynou v anonymitě davu a spořádaní občané se nechají strhnout k agresi vůči tomu, kdo je ocejchován jako odlišný.

Třetím protagonistou Grimese je moře – zdroj obživy i krutý smrtící živel, bezcitná fatální moc, která formuje, destruuje i očišťuje, jak Britten ho vyjádřil i v symfonických mezihrách. A bylo to hudební nastudování Marko Ivanoviće, které postihlo barevnost a mnohotvárnost partitury a učinilo z orchestru klíčového spoluhráče, když k ponurnému ladění scény a běsnícímu moři a emocí dodalo onu pro Brittena tak důležitou vrstvu soucitu s katarzí moře jako očišťujícího živlu.

Grimes je přesvědčivá, strhující inscenace, kterou brněnská opera pokračuje v naplňování svých vysokých ambic.