Riccardo Chailly se v Miláně narodil a začínal ve Scale jako asistent Claudia Abbada, dnes je tu šéfem. Předtím ale zastával dva významné posty ve světě symfonické hudby, byl šéfdirigentem královského orchestru Concertgebouw v Amsterdamu a pak v Gewandhausu v Lipsku. V Praze se představil jako muž sympaticky neokázalých gest a precizního vedení orchestru.
Jeho program byl tentokrát svým způsobem netypický. Na jedné straně Čajkovského koncert b moll jako nejslavnější skladba klasické hudby, na straně druhé málo hraná třetí symfonie Sergeje Prokofjeva, a dokonce Janáčkova předehra Žárlivost.
Má vlast živá a dokonalá. Berlínští filharmonikové pod taktovkou Kirilla Petrenka splnili smetanovský sen |
Je sympatické, že si nejslavnější operní orchestr vybere Janáčka a že ho dovede zahrát jako velkého hudebního dramatika. A to i ve skladbě, která nepatří k nejsilnějším.
Prokofjevova třetí vznikla z hudby k opeře Ohnivý anděl, která má emotivní a okultistický námět, ale působí především jako inspirované tvůrčí hledání. Koncentrovanou energii této hudby vystihl orchestr dokonale.
Chailly řídil symfonii velmi neoklasicky v jasném tempovém řádu a s velkou průzračností hudební struktury. Vyrazit na zájezd s touto skladbou chce kus odvahy, sebejistoty i velké nasazení a všeho bylo v provedení vrchovatě.
Velmi očekávaný byl samozřejmě Klavírní koncert b moll Petra Iljiče Čajkovského s mladým ruským sólistou. Dvaadvacetiletý Alexandr Malofejev ukázal, že o talenty v Rusku pořád není nouze a že si dokážou najít prostor k růstu.
Křehce působící mladík citlivě vystihl lyrická místa a v těch technicky obtížných uplatnil spolehlivou techniku. Jeho pojetí bylo ale celkově introvertnější, než jsme u tohoto koncertu a staré ruské školy zvyklí.
Ale i tady se generace proměňují a senzitivní až mírně nervní výkon ukázal zase jinou tvář díla. Nosně znějící orchestr klavíristu v akustice Smetanovy síně místy překrýval, zněl ale muzikálně a bez okázalých efektů.
Lístek by musel stát přes 6500 korun, aby se koncert zaplatil, říká šéf festivalu Pražské jaro Trojan |
Krátce po sobě jsme slyšeli dva prvotřídní italské orchestry v hodně neitalském repertoáru, kterému ale daly preciznost i muzikalitu. Orchestr Akademie sv. Cecílie z Říma zněl o něco jemněji, orchestr Scaly více dramaticky a průrazně.
Oba jsou ovšem vizitkou světového umění a Riccardo Chailly je navíc mimořádnou zralou osobností světového dirigování. Dovede být stejně ukázněný jako razantní a energický, má nadhled, ale přesně vede orchestr k maximálnímu výkonu.
Je sympatické zažít, když legendami opředené instituce jako Scala takto jednoznačně dostojí své pověsti.
