Festival po zahajovacím dni se po sociálních sítích i ve světovém tisku, který Primaveru samozřejmě ostře sleduje, získal navzdory výbornému programu primárně nálepku akce, kterou pořadatelé patrně „převyprodali“ a nedokázali návštěvníkům zajistit základní potřeby, v prvé řadě dostatek toalet, schopný personál u stánků s občerstvením a pitnou vodu.
Ne že by v pátek všechno fungovalo úplně na jedničku, ale obsluha zjevně posílila, ani u toitoiek se nestály tak dlouhé fronty a placení kartami, které ve čtvrtek kvůli problémům s wifi připojením často padalo, bylo víceméně bez problémů. Organizátoři se na facebooku návštěvníkům omluvili a slíbili, že budou v nápravách pokračovat. Naopak vyvraceli, že by bylo prodáno víc vstupenek, než areál Parc del Fórum pojme: je prý dimenzovaný na 95 tisíc lidí, zatímco ve čtvrtek se jich zde pohybovalo „jen“ o třicet tisíc méně.
Slovníkové heslo Beck
Přestože se na obrovské ploše před dvěma hlavními pódii během pátečního večera a noci sešly bez přehánění desítky tisíc návštěvníků hned několikrát, bezesporu nejlepší a nejsledovanější koncert odehrál americký hudební všežravec Beck, jehož zhruba osmdesátiminutový set byl jedním z největších mainstreamových zážitků na Primaveře, kam paměť sahá.
PRIMAVERA POPRVÉ: Zahájení bylo v režii Washingtonova jazzfunkového klanu |
Beckův koncert je - logicky - pojat jako jakési jeho „slovníkové heslo“, ve kterém je naživo a bez jakékoli chybičky představena jeho tvorba jak po chronologické, tak stylové linii. To znamená, že zpěvák vybírá z alb v celé dlouholeté šíři své kariéry, přičemž nejvíce se věnuje průlomovému Odelay, dále Guero a pak předposlednímu Colors. V jednotlivostech doplňoval ze starších (ano, Loser) i novějších alb a vše prokládal mimoalbovými lehůdkami jako The Valley of the Pagans ze spolupráce s Gorillaz (kteří jsou mimochodem na programu Primavery v sobotu).
Přestože alba od sebe dělí více než dvacet let, proud Beckovy hudby byl vlastně jednolitý. Přesněji řečeno: jeho rukopis je odjakživa natolik proměnlivý, že vlastně ztrácí důležitost, ve které fázi ta která skladba vznikla. A tak nijak „neruší“, když vezme do rukou foukací harmoniku a „stane se bluesmanem“, vzápětí vybere písničku rockovou, synth popovou, a začne-li hrát na akustickou kytaru, změní se zase v toho dylanovského buskera z newyorských ulic.
Celá show tradičně bíle oděného muzikanta je vlastně zároveň mainstreamová i svým způsobem „alternativní“ a dokládá to, co je příznačné pro vybrané prvoligové „střelce“ dnešní popscény, totiž dobré hudební základy, posluchačsky vstřícný rukopis, ale přitom absence obavy, kam až se dá v popu zajít. Jejím důsledkem je vlastně schopnost nenásilně propojit naprosto rozdílné posluchačské subkultury. Pokud odehraje Beck i 24. června v Praze na festivalu Metronome Prague tak výborný koncert, máme se skutečně nač těšit.
...a ti další
Na Beckův koncert navazoval na druhé hlavní scéně set amerických The National, kteří vsadili spíše na jistotu písní ze starších alb, poslední předcovidové I Am Easy to Find pouze „naťukli“. The National jsou přesně tím typem kapely, jejíž hudba je sice primárně určena „starším a pokročilým“. Ve volnějších písních odkazuje až k folkrocku, ve svižnějších k indie rocku deváté dekády minulého století, ale oslovuje i mladé publikum. Není muzeálním exponátem, nabízí silné melodie, které publikum může zpívat s sebou a na půlnoční vyvrcholení festivalového dne je ideální.
Barcelonský festival Primavera Sound představí světové hvězdy i naděje |
Primavera je ale také, jak známo, festival se silnou alternativní linií. Tu v pátek skvěle reprezentovalo například australské rockové kvarteto s bizarním názvem Tropical Fuck Storm, v jehož čele stojí kytarista a zpěvák Gareth Liddiard obklopený třemi ženami. Jejich psychedelický postpunk či noise rock je postaven na frontmanově kytarovém „šílenství“ (v nejlepším slova smyslu), ovšem mimořádně působivý je atak celé kapely.
Pravidelným hostem, jakýmsi inventářem, který hraje na Primaveře každý rok, je americká kapela Shellac vedená Stevem Albinim, proslulým producentem s nejhlubším zářezem v podobě spolupráce s Nirvanou na albu In Utero. Shellac odehráli standardní koncert plný nekompromisního rytmického tahu a výstavby kytarových ploch, do setlistu zařadili i několik novinek z chystaného alba, což je pro fanoušky kapely dobrá zpráva - poslední titul vydali totiž v roce 2014.
Sobotním večerem vyvrcholí první víkend letošní Primavery. Od neděle se přesune dění do zhruba patnácti klubů a veřejných prostranství po celém městě, kde budou koncertovat jak alternativní kapely, tak i někteří headlineři open air víkendu. Ve čtvrtek pak festival bude pokračovat druhým hlavním blokem přímo na středomořském pobřeží.
