Nikdo nemůže být v popu celoživotním revolucionářem, už z povahy věci. Není jím ani Prince, dnes již spíše emeritní funkový divotvůrce, s nímž vydavatelství Warner uzavřelo prozíravě jeho první nahrávací smlouvu krátce po jeho devatenáctinách. Vsouvislosti s Princovými novými alby se už těžko dá mluvit o nějakých výraznějších překvapeních, přestože si udržují vysoký hudební standard. Už proto, že na tak skvělé muzikanty a skladatele, jako je Prince, stačí v dnešním popu prsty jedné ruky.
Nová deska Planet Earth je přesto v dnešním kontextu výjimečná – jak se ukázalo minulou neděli v Británii, je tak trochu „znamením doby“, jak zní titul jednoho z Princových proslulých alb. V kampani za odhadem čtvrt milionu liber totiž Prince v neděli rozdával desku ke každému výtisku novin Mail on Sunday zdarma. Plácnutí se přes kapsu se vyplatí – na jejím konci bude Prince velmi pravděpodobně čekat jedenadvacet vyprodaných večerů v londýnské hale Millenium Dome.
Naprosté šílenství?
Vyprodat tolik koncertů v řadě na tomtéž místě může jedině umělec, který dokáže ze své diskografie sázet na stůl jeden zlatý valoun za druhým, což u Prince platí. V 80. letech zamíchal na albech Dirty Mind (1980), Controversy (1981), 1999 (1982) a hlavně deskou Sign “O” the Times (1987) vysokými kartami funku, soulu a rocku jako nikdo před ním ani po něm.
V devadesátých letech se pak, podobný grafomanovi nazlobenému, že mu „jeho“ nakladatel odmítá vydat čtyři romány ročně, rozhodl ukrýt se pod pseudonym „Umělec“ nebo pod grafický symbol a experimentovat jako již etablovaný a uznávaný hudebník s vydáváním po internetu. Nepříliš úspěšně, nutno dodat. Do dalšího tisíciletí nevstoupil nijak šťastně, co se týká albových počinů, ovšem vyzbrojen nově nabytou vírou podle svědků Jehovových.
Vstřícně přijaté album Musicology (2004), jež natočil téměř sám, bylo označováno za Princův návrat do formy. Nebyl to však prodej samotné desky, ale následné turné, kde se ukázal Princův v současnosti největší potenciál. Koncertní šňůra s 96 zastávkami a vstupenkami v průměrné ceně 61 dolarů totiž byla toho roku v USA vůbec nejvýnosnějším podnikem svého druhu. Loňské pestřejší, ale méně vyrovnané desky 3121 se například v Británii prodalo pouhých 80 tisíc kusů. Právě víkendové zprávy z Británie ukazují, jak málo už žebříčky prodejů hudebních nosičů vypovídají o realitě a skutečném pohybu peněz v hudebním průmyslu.
| Další podrobnosti o Princově novém albu a chystaných jedenadvaceti koncertech si přečtěte v dnešním vydání deníku |
