Středa 27. října 2021, svátek má Šarlota, Zoja, Zoe
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Víte co jsou licháči?

Kultura

  16:27
Básník Pavel Šrut (1940) a výtvarnice Galina Miklínová (1970) po příběhovém cyklu pro děti Verunka a kokosový dědek a po třech ilustrovaných knihách veršů vytvořili výpravnou prózu pro všechny generace.

Pavel Šrut foto: Reprofoto

Ústřední myšlenkou nové knihy Pavla Šruta a Galiny Miklínové Lichožrouti jsou ponožky. Ponožky, které existují každá zvlášť, ale v lidském světě jsou ceněny jen ve dvojici, jež k sobě pasuje.

Právě lichožrouti však představují tajemnou sílu, která si bere a žere vždy jen jednu ponožku a dělá z párů „licháče“, každé ráno proklínané a zatracované velkou částí lidstva. Ponožka je pro lichožrouty pokrm, platidlo i poklad. Lidem se podle zásady „Být – a nebýt viděn!“ nezjevují a nemluví s nimi. Existují však dvě lidské výjimky: jeden dočasně lichý umělec – trumpetista, který si klidně vezme každou ponožku jinou a plete si hraní na pohřbech a svatbách, a jeden lichý vědec, který se nepochopen zabývá něčím, co nikdy nikdo neviděl. Teolog? Nikoliv: lichožroutolog.

Ponožka jako hybná síla dějin Hlavním – kladným, ale ne vzorným – hrdinou je lichožroutí chlapec Hihlík. Jedináček, jehož vychovává dědeček, protože rodiče misionáři odjeli pomáhat hladovým lichožroutům v Africe, a zároveň bratranec dvojčat Ramsese a Tulamora juniora, jejichž maminka Mojita, původem z Mexika, už umřela. Tatínek Tulamor senior alias Padre, někdejší mafián, si celý den hoví na hromadě ponožek, které nashromáždil za svou životní kariéru.

Na knihu se lze dívat jako na vývojový román, v němž se z osamělého dítěte se srdcem na dlani stává samostatný kluk se srdcem na pravém místě. Dítě Hihlík překročí bariéru mezi lidmi a lichožrouty iniciativně jako první a se svým „panem domácím“ trumpetistou Vavřincem se skamarádí. Naopak jeho bratránci Tulamor a Ramses se sami chytí do pasti při zlobení u profesora Kadeřábka, a tak poslouží jeho „bádáníčku“.

Hybnou silou knihy je tedy vzájemné hledání a ztrácení nějakého protějšku v lásce, přátelství, úsilí či boji. Díky postavám, jako je Hihlík, Ramík a Tulík, se rozvine příběh o statečnosti i zbabělosti. Díky postavám dědečka nebo tuláka Karlose příběh o moudrosti, řádu, nezávislém životě i pokojné smrti. Díky lichožroutím mafiánům a jejich nepřátelům gangsterům příběh o lidskosti, k níž patří i zločin, hrabivost, stádnost a násilí. A díky „žhavé a opojné“ lichožroutce Mojitě či vrchní sestře Helence má kniha určená dětem i milostný podtón. V Lichožroutech lze ale napočítat postav mnohem víc – těch rozpoznatelných a zapamatovatelných je i díky vynikajícím ilustracím asi dvacet.

S tím už se dá utvořit jeden malý svět a výpravné scény, v nichž se střetávají různé hloučky, životní styly či společenské proudy: mafiáni s jasnou hierarchií a pravidly; gang feťáků či vědecká obec, které jsou stmelené rituálně; bezdomovci beze všech vazeb anebo neviditelní misionáři, kteří bohužel konají dobro mimo domov.

Sociologickým záběrem Lichožrouti připomínají seriál – a on to také seriál je. Člení se do krátkých pointovaných kapitol, orámovaných nápaditými obrázkovými iniciálami a vinětami s motivy epizodních hrdinů a nakousaných lichých ponožek. Zkrátka ideální četba na pokračování pro celou rodinu. Kniha má navíc otevřený konec, už je ohlášen druhý díl, a skoro se nabízí, aby z ní vznikl i animovaný seriál.

O lichých od sudých Hlavním nábojem vyprávění o lichožroutech a lidech je radost. Radost z řeči, z dialogů – třeba charakteristická replika profesora Kadeřábka zavěšeného na demoličním jeřábu: „Pane jeřábníku, naprosto chápu váš údiv.“ – nebo z vypravěčových sentencí typu „Když má člověk trému, myslí na úplně jiné věci, než když ji nemá“. Z některých hříček se ovšem při společné četbě rodičů a dětí bude nejspíš radovat jen někdo: například ze jmen Tulamor a Mojita a možná i z narážek typu „Vasil byl blažený“.

Galina Miklínová vnáší do Šrutových knih šťastnou a živelnou invenci, ale také jemný soulad a příjemně ironický komentář: v Lichožroutech oponožkovala dokonce i obligátní informaci o dotaci ministerstva kultury.

Lichožrouti jsou ukázkou dokonalého výtvarného, slovesného i knižního řemesla. Dosavadní společné dílo Pavla Šruta a Galiny Miklínové pak vzácným příkladem tvůrčí souhry. Zbývá jen otázka, zda v jejich harmonické a štědré knize, překypující nápady a nabídnuté ke sdílení všem, najde sám sebe také osamělý malý čtenář, který se ve světě lidí zrovna cítí docela ztracený a lichý.

HODNOCENÍ LN **** Pavel Šrut: Lichožrouti

Ilustrace Galina Miklínová Paseka, Praha a Litomyšl, 233 s.

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!