Ne na každou obecně známou osobnost se dá pohlížet stejně.
Bez iluzí o člověku:
"Nejednou se stává, jako právě v tomto případě, že zjednodušení , které se sice blíží pravdě, ale nevydařeně, má stejnou cenu jako podvod. Představují nám opět démona i anděla, bestii i boha stulené v manichejském objetí, a člověk znovu zústává zproštěn viny skrze sebe sama jako bojiště sil, které do něj vnikly a roztahují se v jeho kůži... Člověka nám mají vysvětlit skandály a celé drama existence se odehrává mezi prasetem a sublimátem, v jaký je může změnit působení kultury..."
A jako epitaf, poslední řádky z jeho 'Pánova hlasu':
"Jsme jako slimáci, každý přilepen na svůj list. Matematika je mou záštitou, a když mi nestačí, opakuji si poslední odstavec Swinburnovy básně:
Bez touhy žít vše znova,
spíš v tiché pokoře,
za to chcem poděkovat
těm bohům nahoře:
že nic tu není věčné,
nic smrti neuteče
a každá řeka vleče
své vlny do moře."
Zemřel vyjímečný člověk. Chovám k němu vděk za myšlenky o které byl ochoten se rozdělit.