Iacoboni a jeho kolegové studovali činnost tzv. zrcadlových neuronů. Ty se nám aktivují v mozku při určité činnosti. Například když roztrhneme list papíru. Stejně tak se ale tyto neurony nabudí, když vidíme trhat papír někoho jiného. K mobilizaci zrcadlových neuronů stačí dokonce zaslechnout zvuk trhaného papíru.
Zrcadlové neurony se uplatňují v mnoha různých životních situacích. Pomáhají nám například odhadnout záměry jiných lidí nebo se vžít do jejich situace.
Vědci z Iacoboniho týmu zjistili, že zrcadlové neurony reagují jinak na lidi naší vlastní kultury a jinak na příslušníky odlišných kultur. Dobrovolníky z řad amerických studentů nechali sledovat videozáznam se dvěma herci. Jeden byl typický Američan evropského původu, druhý byl Nikaragujec. Oba předváděli jak posunky typické pro Američany, tak i posunky používané v Nikaragui.
Celkem podle očekávání vzbudil americký herec svými posunky u studentů vyšší nabuzení zrcadlových neuronů než jeho nikaragujský kolega. Američan nabudil zrcadlové neurony dobrovolníků stejně, ať už ukazoval americká, nebo nikaragujská gesta. Nikaragujec s nikaragujskými gesty vzbuzoval mnohem menší zájem. Překvapivě nejnižší míru aktivity zrcadlových neuronů vyvolaly typické americké posunky v podání nikaragujského herce.
Výsledky studie zveřejněné ve vědeckém časopise PLoS ONE dokazují, že zrcadlové neurony pracují jinak, když vidíme někoho, s kým sdílíme kulturu, a jinak při sledování člověka, který je pro nás na první pohled cizinec.
Další podrobnosti o tom, jak vnímá mozek posunky a gesta si přečtěte v dnešním vydání deníku |