Na fakt, že k dinosaurům patří peří, si už pomalu začínáme zvykat i my, kteří jsme vyrostli s majestátními „ještěry“ Zdeňka Buriana s prorýsovanými svaly pod hladkou kůží všemožných odstínů. Od prvních objevů, jež dinosaury oblékly do pernatého obleku, uplynulo přibližně 12 let.
Ale až donedávna nálezy nasvědčovaly, že vyhynulí plazi si tento krásný a tak užitečný typ pokrývky těla vyvinuli postupně a jenom někteří. Více než 20 známých opeřených druhů ale patří v podstatě pouze do skupiny tzv. teropodů, tedy rodiny dvojnohých, dravých plazů zahrnující velociraptory a tyrannosaury. Tento fakt mění až nález, který zveřejňuje ve včerejším vydání časopisu Nature čínský paleontolog Siao-Tching Čeng s kolegy. Ti popsali na základě objevů v Číně nový druh dinosaura, nazvaný Tianyulong confuciusi. Patrně to nebyl nijak majestátní tvor. Paleontologové ale objevili jen nedospělého jedince, který mohl měřit přibližně 70 centimetrů. Kostra nebyla kompletní, a tak se odhaduje podle jeho nejbližších příbuzných. Patrně to byl všežravec, který si vytvářel jídelníček z hmyzu, drobných obratlovců a také rostlin.
Nejzajímavější ovšem je, co si drobný tvor nosil na kůži. Měl totiž hřbet pokrytý dlouhými dutými vlákny. Od per dnešních ptáků a (hlavně některých) teropodů se přesto výrazně lišila. Dlouhá byla přibližně 60 milimetrů, ale tvořil je pouze brk. Neměla drobné postranní větve, které vytváří tzv. prapor. Pera se zachovala nejen na hřbetě, ale i na části břicha.
Ale především nově objevený tvor patří do zcela jiné skupiny než dosud známí opeření dinosauři, mezi tzv. ptákopánvé dinosaury. Ostatní „praopeřenci“ patřili mezi plazopánvé, což je pro laika poněkud matoucí označení, protože ptáci ve skutečnosti vznikli z plazopánvých dinosaurů. Název označuje jen tvarovou podobnost některých rysů pánve.
S novým objevem je jasné, že pera se objevují na obou stranách taxonomické propasti, která dělí dinosaury. A v tu chvíli se samozřejmě nabízí otázka, jestli se tímto rysem nevyznačovali společní předci všech dinosaurů a peří netvořilo u jejich potomků součást „povinné výbavy“.
Samozřejmě je možné, že se pera mohla vyvinout dvakrát nezávisle na sobě. To je ale poměrně komplikovaná hypotéza, a proto pro ni musí existovat přesvědčivé důkazy, aby ji paleontologové přijali.
Vývoj peří rozhodně ale nesouvisel se vzletem jejich nositelů, jak naznačuje výše uvedený popis per. Mnohem spíše mohla sloužit k vizuální signalizaci, tedy například přilákání partnerů nebo zastrašení soupeřů.
Ale až donedávna nálezy nasvědčovaly, že vyhynulí plazi si tento krásný a tak užitečný typ pokrývky těla vyvinuli postupně a jenom někteří. Více než 20 známých opeřených druhů ale patří v podstatě pouze do skupiny tzv. teropodů, tedy rodiny dvojnohých, dravých plazů zahrnující velociraptory a tyrannosaury. Tento fakt mění až nález, který zveřejňuje ve včerejším vydání časopisu Nature čínský paleontolog Siao-Tching Čeng s kolegy. Ti popsali na základě objevů v Číně nový druh dinosaura, nazvaný Tianyulong confuciusi. Patrně to nebyl nijak majestátní tvor. Paleontologové ale objevili jen nedospělého jedince, který mohl měřit přibližně 70 centimetrů. Kostra nebyla kompletní, a tak se odhaduje podle jeho nejbližších příbuzných. Patrně to byl všežravec, který si vytvářel jídelníček z hmyzu, drobných obratlovců a také rostlin.
Nejzajímavější ovšem je, co si drobný tvor nosil na kůži. Měl totiž hřbet pokrytý dlouhými dutými vlákny. Od per dnešních ptáků a (hlavně některých) teropodů se přesto výrazně lišila. Dlouhá byla přibližně 60 milimetrů, ale tvořil je pouze brk. Neměla drobné postranní větve, které vytváří tzv. prapor. Pera se zachovala nejen na hřbetě, ale i na části břicha.
Ale především nově objevený tvor patří do zcela jiné skupiny než dosud známí opeření dinosauři, mezi tzv. ptákopánvé dinosaury. Ostatní „praopeřenci“ patřili mezi plazopánvé, což je pro laika poněkud matoucí označení, protože ptáci ve skutečnosti vznikli z plazopánvých dinosaurů. Název označuje jen tvarovou podobnost některých rysů pánve.
S novým objevem je jasné, že pera se objevují na obou stranách taxonomické propasti, která dělí dinosaury. A v tu chvíli se samozřejmě nabízí otázka, jestli se tímto rysem nevyznačovali společní předci všech dinosaurů a peří netvořilo u jejich potomků součást „povinné výbavy“.
Samozřejmě je možné, že se pera mohla vyvinout dvakrát nezávisle na sobě. To je ale poměrně komplikovaná hypotéza, a proto pro ni musí existovat přesvědčivé důkazy, aby ji paleontologové přijali.
Vývoj peří rozhodně ale nesouvisel se vzletem jejich nositelů, jak naznačuje výše uvedený popis per. Mnohem spíše mohla sloužit k vizuální signalizaci, tedy například přilákání partnerů nebo zastrašení soupeřů.