Přesto dodnes není jasné, kdy, jak a kde tato inovace vznikla. Ve výzkumu počátků oblékání hraje důležitou úlohu jehla (vyrobená z kostí, slonoviny nebo paroží) jako nástroj umožňující tvorbu oděvu. Právě jehly zkoumal mezinárodní tým vědců, mezi nimi i Martina Lázničková-Galetová z Hrdličkova muzea Člověka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a Moravského zemského muzea v Brně.
Spláchnuto a zapomenuto? Voda je nenahraditelná, vodní toky je potřeba neustále monitorovat |
Autoři studie analyzovali velké množství jehel nalezených v severní Americe a Eurasii (jejich vznik se datuje před 45 000 až 10 000 lety). Mezi nimi je i 73 jehel nalezených na Moravě (71 vzorků z jeskyně Pekárna a 2 z jeskyně Býčí skála), které jsou součástí depozitáře Moravského zemského muzea v Brně a Wankelovy sbírky, uložené ve Vídni.
Cílem studie bylo zjistit, kde jehly vznikly, zmapovat jejich šíření Eurasií a jejich postupné rozrůzňování. Výsledky ukazují, že kostěné jehly byly vynalezeny v Asii přibližně před 45 000 lety. Nejstarší jehly byly objeveny na Sibiři v Denisově jeskyni. Autoři studie identifikovali rozdíly mezi jehlami nalezenými na Sibiři a jehlami nalezenými v Číně, což naznačuje nezávislý vznik tohoto nástroje ve střední a východní Asii. Z míst vzniku se pak jehly šířily dále na Kavkaz (ze Sibiře) a střední Asie (z Číny).
Na počátku svrchního paleolitu už byly jehly běžným nástrojem ve střední Asii, v pozdním paleolitu se rozšířily ve východní Asii. Poté se dostaly do východní Evropy, odkud pronikly i na západ a jih kontinentu. V magdaleniénu (období posledních velkých civilizací paleolitu, před 23 500–20 500 lety) už byly jehly běžné napříč celou Evropou. Například ve Francii a na Moravě byly nalezeny dva typy jehel z té doby – malé tenké jehly a robustní různě velké jehly.
Obecně můžeme rozlišit dva typy jehel. Ploché jehly vyrobené ze žeber, které mají obdélníkový průřez, symetrické rovné okraje a bývají naleštěné. Druhým typem jsou jehly s přibližně kruhovým průřezem, které byly vyráběné z dlouhých kostí.
