Některé druhy kober neohrožují člověka jen uštknutím. Takzvané plivající kobry vystřikují jed ze zubů, a to až na vzdálenost čtyř metrů. Pokud zasáhnou oči, je zle. Na rozdíl od jedu jiných hadů totiž pronikají toxiny kober rychle sliznicí do těla.
Menší zvíře jed vstřebaný zasaženým okem usmrtí, větším tvorům vážně poškodí zrak. Smutným svědectvím toho, co kobří jed dovede, jsou osleplí psi potulující se po afrických vsích. Také člověku hrozí vážná újma. Dokazuje to případ ošetřovatele z londýnské zoo, kterého zasáhla při vybalování zásilky hadů do obou očí sprška jedu kobry černokrké. Muž sice neoslepl, ale zotavoval se celý rok. Špatně viděl a oči mu neustále slzely.
Kobry mají velké přední jedové zuby napojené na jedové žlázy. Zuby jsou duté a jejich poměrně široký vývodový otvor se nachází blízko hrotu zubu. Díky tomu se při zakousnutí do rány rychle vytlačí velká dávka toxinu. Plivající kobry mají jedové zuby uzpůsobeny jinak. Vývodový otvor je úzký a ústí na zubu dále od hrotu. Hadovi slouží jako tryska. Když kobra zatlačí na váček jedové žlázy, vystříkne ze zubu tenký proud smrtící tekutiny.
I když se o plivajících kobrách popsaly v cestopisech i dobrodružných románech spousty stran, serióznímu výzkumu byli tito hadi podrobeni jen výjimečně. Tým německých zoologů vedený Guidem Westhoffem se rozhodl zjistit, nakolik jsou zprávy o schopnostech kober pravdivé a jak moc se do nich promítá cestovatelská latina. Do výzkumu vybrali přírodovědci z hadů chovaných v zoo čtyři kobry mosambické a šest kober černokrkých. Nastavovali kobrám tvář chráněnou průhledným plastikovým štítem nebo je pokoušeli fotografiemi lidské tváře v životní velikosti.
Hadi útočili i na fotografii
První pokusy prokázaly, že kobry plivou jed skutečně jen proti lidskému obličeji. Všechny do jedné reagovaly útočně na pohybující se tvář. Žádná však neplivala jedem proti jiné části těla, například proti mávající dlani. Dva hadi útočili i na fotografie tváře. Nevadilo jim, ani když měl obličej na fotce skryté jedno oko. Jedna z kober černokrkých plivala jed dokonce i na fotografii s oběma zakrytýma očima. Nemůže být tedy nejmenších pochyb o tom, že kobry dobře vědí, kam vyplivnutým jedem míří.
A jak jsou kobry přesné? Při hledání odpovědi na tuto otázku použili vědci ochranné plastikové štíty potřené látkou, která se při kontaktu s jeden zbarví do červena. Tak bylo možné přesně určit, kam jed dopadl. Účinnost „plivnutí“ byla překvapivě vysoká. Kobry černokrké zasáhnou alespoň jedno oko oběti v 80 procentech případů. Kobry mosambické zasáhnou cíl - tedy oči - při každém útoku. Oba druhy kober se přitom liší taktikou útoku. Kobry černokrké rozprašují vystříknutý jed do jemné spršky. Kobry mosambické vystřikují „čúrek“ jedu z každého zubu.
Záznam hadího útoku speciální kamerou odhalil tajemství vysoké úspěšnosti. Oba druhy kober při „plivnutí“ velmi rychle cuknou hlavou. Přitom rozhodí jed do většího prostoru, podobně jako když zaléváme zahradní hadicí záhon. Výrazně si tak zvýší šanci, že alespoň část jedové spršky zasáhne cíl.
Kobrám je dovednost přesného plivání vrozená a člověk si musí dávat pozor dokonce i na háďata, která nejsou při vylíhnutí delší než dvacet centimetrů.
„Jednou na mě plivla kobra, jež se právě klubala z vejce,“ říká Guido Westhoff. „V podstatě na mě plivla ještě z nitra skořápky.“
Kobry se uchylují k plivání jedu, jen když se ocitnou v bezprostředním ohrožení. Rozhodně však tímto způsobem neloví. Při zabíjení kořisti spoléhají podobně jako jiní jedovatí hadi na jed vyloučený do rány po kousnutí jedovými zuby.
