Sonda Voyager 1 odstartovala 5. září 1977 a od té doby zdolala 17,4 miliardy kilometrů. Nachází se v oblasti, kde výrazně polevil proud částic ze slunečního větru. To podle expertů ukazuje, že sonda brzy Sluneční soustavu zcela opustí. Zlom nastal v červnu, kdy rychlost slunečního větru klesla zhruba na úroveň rychlosti letu sondy.
Sonda Voyager 1 na své pouti proletěla v roce 1979 kolem planety Jupiter a o rok později i kolem Saturnu. Pořídila také první podrobné fotografie jejich měsíců a zaslala je na Zemi. Voyager 1 a sesterská sonda Voyager 2 vyfotografovaly všechny vnější planety našeho slunečního systému.
Sonda Voyager 2 byla vyslána do vesmíru 20. srpna 1977 opačným směrem než Voyager 1. První sonda se pohybuje rychlostí zhruba 61.200 metrů za sekundu, rychlost Voyageru 2 je zhruba 56.300 metrů za sekundu. Voyager 2 tak má oproti svému dvojčeti několikaleté "zpoždění".
V současnosti Voyager 1 zkoumá takzvaný heliosheath, jakousi "slupku" naší Sluneční soustavy. Jde o oblast, kde sluneční vítr reaguje s okolním mezihvězdným plynem. Až sonda překročí okraj Sluneční soustavy, heliopauzu, kde končí vliv slunečního proudění, bude schopna poprvé měřit charakteristické rysy mezihvězdného prostoru neovlivněného slunečním větrem a slunečním magnetismem.
 |
Sonda se však k okraji solárního systému teprve blíží. Definitivně jej opustí zhruba za čtyři roky, vysvětlili podle agentury DPA vědci na setkání Americké geofyzikální unie v San Francisku.
