Stín pro planetu s horečkou

Na teorie připisující globální oteplování planety lidské činnosti můžeme mít různé názory, ale sám fakt rostoucí průměrné teploty je nesporný. A spolu se zahříváním atmosféry a oceánů jdou ruku v ruce jevy, které ohrožují miliony lidí. Člověk má proto spoustu důvodů k tomu, aby uvažoval o tom, jak blížící se problémy odvrátit - i v případě, že by byly výsledkem přirozených procesů.

S neotřelým nápadem, jak toho dosáhnout, přišel americký vědec Rogel Angel. Navrhuje vypuštění ohromného množství miniaturních kosmických lodí, které by vezly jakési slunečníky o průměru kolem půl metru. Váha každé clony by nepřesáhla jeden gram.

Patřičný efekt v podobě snížení množství energie zahřívající Zemi by ale přineslo až vyslání několika bilionů (ano, jednička a dvanáct nul) stínítek. Pokud by ve vzdálenosti jeden a půl milionu kilometrů od Země vytvořila mrak dlouhý přes 100 000 kilometrů, znamenalo by to podle Angelových výpočtů snížení slunečního svitu o 1,8 procenta.

Sen o čisté raketě
Projekt se nevyhýbá ani dalším myšlenkám doposud známým spíše z povídek žánru sci-fi. Protože ohromná flotila raket potřebná k vynesení takového množství stínítek by dále zhoršila globální oteplování, navrhuje americký astronom nahradit odpalovací rampu magnetickým katapultem. K vynesení na oběžnou dráhu by mělo stačit prudké urychlení na dráze dlouhé 2000 metrů. Na jeden zátah by bylo možné vymrštit na 800 tisíc nosičů štítků. K dosažení potřebných dvaceti milionů startů by katapult musel pracovat nepřetržitě po deset let.

Necháme si ukrást dvě procenta Slunce?

Ve známé pohádce Jiřího Wolkera chtěl nejbohatší člověk světa zavřít Slunce v kovové budově, aby ho měl jen pro sebe. Americký astronom Roger Angel plánuje „loupež“ části slunečního svitu v zájmu dobré věci - zastavení oteplování planety. Jeho výpočty ukazují, že „stačí“ vyslat několik bilionů (tisíců miliard) drobných stínítek na správné místo mezi Zemí a Sluncem. a nárůst teploty na naší planetě bude zastaven. Mrak poloprůhledných štítků by měl zachytit asi 1,8 procent záření, které Slunce posílá na Zem. Od pohádky se Angelův projekt liší ještě v jednom - nemohl by ho financovat ani ten nejbohatší člověk. Náklady by totiž dosáhly řádu bilionů dolarů, což je porovnatelné s ročním rozpočtem Spojených států. Vlastní tělo „slunečníku“ tvoří průhledná fólie, která odklání světlo z původního směru. Po obvodu jsou umístěny tři štítky odrážející sluneční paprsky. Jejich nastavení je řízeno elektronicky. Pomáhají udržet štítek ve správné pozici mezi Sluncem a Zemí.

Vynesením do vesmíru ale ještě nic nekončí. Slunečníky se musí dostat do správné polohy mezi Zemí a Sluncem. To bude úkol pro úsporné iontové motory. Celá soustava by měla zajistit stín na přibližně padesát let. Angelovu studii uveřejnilo poslední číslo časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.

Myšlenka na ovlivňování klimatu omezením slunečního záření není nová. Doposud se ale počítalo s mnohem většími „zástěnami“ sestavenými z hornin získaných na Měsíci či blízkých asteroidech. Oponenti ale poukazují na to, že snížit ohřívání Země je možné i levněji. Například rozprostřením obřího plátna pokrývajícího velké oblasti a odrážejícího viditelné světlo zpět do vesmíru.

Náklady na Angelův plán se odhadují na biliony dolarů. Ve světle zprávy zveřejněné minulý týden britským ministerstvem financí to je však přijatelná částka. Studie britského ekonoma Nicholase Sterna totiž odhaduje škody způsobené globálním oteplováním na pět až dvacet procent celosvětového HDP.

Plán amerického astronoma vypadá bláznivě. Ale ne o moc víc než zvažované vypouštění síry do stratosféry, od něhož se také očekává ochlazení klimatu. Pro případ nouze je dobré mít připraveno více variant. Včetně snížení produkce emisí.