Policie meziu dvěma kameny mlýnskými

Vážnost policie u občanů roste, ale pomalu. Papundeklový stát ji záda kryje málo. Ovšemže bych chtěl nulovou toleranci, tedy sbírat vajgly i u malých škod, ty archivovat, a v případě škod velkých byt připraven. Ideální je archiv mobilních spojení a pozic u telefonů, ale asi novinka, nebo noční můra, že i policista bude v síti. V drobných věcech ovšem je na místě kompetence postižených či svědků, jež slabším a zranitelným nenechají ubližovat. Dřívě míval tramvaják pod sedačkou kladivo, když byla nesnáz, sahal levačkou nejdříve pro něj. Stejně muž cti dbalý nepochybí, když včas aktivuje fotorežim svého mobilu. Pokud nechce rovnou utéci, musí počítat se svědectvím u soudu a tu každá opora paměti dobrá. Kdysi jsem svědčil v Liberci, na chodbě měli ještě obraz Stalina (rok 1977) řečnícího soudruhům. Jsa zavolán dovnitř, poprvé v mém životě, vychrstl na mne předseda dotaz, zda se cítím vinen dopravní nehodou, jež jsem viděl a kde oběť (dítě) jsem vozil po špitálech, než se v č.lípě uvolili mi ji přijmout. Vinen jsem nebyl, a možná ani nikdo, před otcem dítěte brzdilo auto, neb auto před ním vyjelo do pole, otec dítěte v Trabantu se pokoušel také brzdit, což dost pošetilost, nakonec to strhl do protisměru, kde sestřelil protijedoucího. A podobných story mám tucet, např. v době bez telefonizace, kde kontakt jen telegramem, terorizovala policie mou matku, že mi jde poděkovat, za pomoc při nehodě. Ovšemže jsem bydlel dávno jinde a zrovna u žádné nehody jsem rok nebyl. Za týden k ní vtrhli znova s jinou zám inkou. To třeba si opakovati, aby člověk porozuměl nejen pozici policie, ale i státu s jeho hanebnou hlavou, která v podobném balaganu byla a je jako doma. Zmatek nejen v mozku  abusem etanolu, ale pro pocit domova i podobný  kolem. Funkční stát je cosi jiného, než revoluční pomatenost.