15. května 2017 9:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Pomáhal Gabčíkovi i Kubišovi. Jan Zelenka Hajský, sokol, který se raději otrávil

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Jan Zelenka Hajský | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Zelenka Hajský | foto: Oficiální stránky obce Háj u Duchcova

Praha Pomáhali při největší akci československého odboje během 2. světové války. A přesto jsou jejich jména téměř neznámá. Přinášíme vám příběhy dvanácti zapomenutých hrdinů, bez kterých by se nemohla uskutečnit operace Athropoid - likvidace Reinharda Heydricha. Jako první přinášíme osud statečného sokola Jan Zelenky Hajského.

Je poledne 17. června 1942 a do bytu v Biskupcově ulici na pražském Žižkově vtrhnou gestapáci. Prohledávají pokoje a hledají Jana Zelenku Hajského. Ten je právě v koupelně a polyká kapsli s jedem. Po chvilce vychází ven, sklátí se na zem a umírá. Nedovolil, aby ho dostali živého. Věděl až příliš mnoho. Vždyť byl jedním z nejbližších spolupracovníků Josefa Gabčíka a Jana Kubiše a pravděpodobně taky jediný, kdo už předem znal jejich záměr provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Jan Zelenka se narodil 3. března 1895 v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic jako nejstarší z pěti sourozenců. Postupně do rodiny přibyli ještě dva bratři a dvě sestry. Většinu svého života ale neprožil na jihu Čech, nýbrž v Praze. Hned po studiích se přestěhoval do pražské Liboce, kde nastoupil jako učitel v obecné škole.

Operace Anthropoid

„Na jednom plese v libockém Lidovém domě se seznámil s o šest let mladší Františkou Hoffmannovou. Přestože Františčini rodiče zpočátku měli k Janu Zelenkovi výhrady, 26. října 1922 se v kostele svaté Markéty v Břevnově konal sňatek. Po svatbě se novomanželé nastěhovali k rodičům Františky do Bělohorské,“ uvádí ve své studii „ Ni zisk, ni slávu,“ historik Jaroslav Čvančara. Za deset měsíců, 12. srpna 1923, se Zelenkům narodil syn Jan Radovan Milíč.

Stěhování na sever

Po necelých dvou letech ale manžele čekalo krátké odloučení. Zelenka odjel učit do pohraničí na Mostecko. Ve svém volnu zajišťoval stavbu české školy v blízkém Dolním Háji u Duchcova. Když byla hotová, začal v ní vyučovat a přivedl sem také manželku Františku se synem Janem Milíčem. „Žáci ho respektovali, uměl si získat jejich pozornost. Kolegové na něj vzpomínali jako na erudovaného učitele, jenž své žáky nejen učil, ale i vychovával a vštěpoval jim morální hodnoty,“ píše Čvančara.

Mimo své profese se aktivně věnoval také politice a cvičení v Sokole. V polovině třicátých let začal Zelenka vykonávat funkci starosty župy Krušnohorské-Kukaňovy, která byla ve své době vůbec největší a nejpočetnější ze všech žup. Jako jednatel tam ve stejnou dobu nastoupil Bedřich Kubice, další důležitá postava budoucího protinacistického odboje a blízký Zelenkův přítel.

Parašutisté Gabčík a Kubiš
Mercedes Reinharda Heydricha ve Vojenském muzeu

Velký zvrat v životech obou mužů nastal po podpisu Mnichovské dohody. Tehdy museli Zelenkovi, stejně jako další obyvatelé Sudet, svůj domov opustit. Pohraničí totiž připadlo Říši. Františka se nakrátko přestěhovala ke svým rodičům, syn Milíč bydlel u Janova bratra Václava a sám Zelenka našel útočiště v pražském Tyršově domě, který patřil Sokolům. Až po několika měsících, na začátku ledna 1939 se celá rodina nastěhovala na Žižkov do bytu v Biskupcově ulici. V domě se seznámili s Moravcovými, kteří bydleli naproti jejich dveřím. I Moravcovi později sehráli důležitou roli při přípravě atentátu.

Krutá doba pro Sokol...

První říšský protektor Konstantin von Neurath pozastavil činnost Sokola už 12. dubna 1941. Podle jeho zjištění bylo mezi cvičenci mnoho odbojářů a nepřátel Říše. Avšak pro Adolfa Hitlera byla práce von Neuratha až příliš mírná. Rozhodl se proto, že na jeho místo dosadí svého blízkého spolupracovníka a prominentního nacistu Reinharda Heydricha. Ten nechal během takzvané Akce Sokol, která proběhla ze 7. na 8. října 1941, zatknout a přepravit do koncentračních táborů asi 1500 sokolů. Celý spolek pak oficiálně rozpustil 11. října 1941.

Jan Zelenka a jemu blízcí měli velké štěstí. Zůstali na svobodě. Možná proto cítili tak velký odpor vůči Říši a tak ohromný závazek vůči rodné zemi. Zbylí sokolové založili Obec sokolskou v odboji. Její součástí byla i organizace Jindra, pojmenována podle činovníka Jindřicha Vaníčka (1862–1934). Ta měla hlavně sjednotit sokolský odboj. V rámci Jindry nicméně vznikla ještě jedna, radikálnější skupina, jež chtěla odplatu. Tato část nesla název Říjen a jejím vedoucím byl právě Jan Zelenka, který pro větší bezpečí přijal krycí jméno Hajský. Přezdívku zvolil podle Háje u Duchcova, kde dříve žil a učil.

Operace Anthropoid: Tucet zapomenutých hrdinů

Vážení čtenáři, od 15. května Vám budeme každý den přinášet jeden hrdinský příběh lidí, kteří nezištně pomáhali československým parašutistům při akci Anthropoid. Všechny příběhy budete moci najít pod odkazem Operace Anthropoid: Tucet zapomenutých hrdinů

Parašutisté na scéně

Byl 29. prosinec 1941, když se z nebe snesli parašutisté ze skupiny Anthropoid. Ačkoli vyskočili jinde, než měli, nakonec se úspěšně přemístili až do Prahy. Historikům prý stále není úplně jasné, jak se Gabčík s Kubišem dostali právě k Zelenkovi Hajskému. Známé ale je, že s ním navázali poměrně důvěrný vztah. „Muži ze skupiny Anthropoid svůj úkol pochopitelně tajili. I když spolupracovníci mohli leccos vytušit, do akce byl od samého začátku zasvěcen pouze Jan Zelenka. Byl si plně vědom veškerého rizika pro sebe, svou rodinu i spolupracovníky,“ uvádí Čvančara.

Zelenka Hajský do akce zapojil i další osoby. Díky svému povolání učitele znal mnoho lidí, a tak Gabčíkovi s Kubišem poskytl kontakt na Františka Šafaříka, svého bývalého žáka. Šafařík byl v roce 1942 zaměstnán u hospodářské správy na Pražském hradě, takže mohl z blízkosti sledovat Heydrichův denní program. Právě on pravidelně zaznamenával, kdy zastupující říšský protektor na Hrad přijíždí a kdy se vrací domů do Panenských Břežan. Tyto informace pomohly výsadkářům naplánovat budoucí útok.

Sám Zelenka Hajský byl prý z nápadu odklidit Heydricha nadšený. Jeden z dalších spolupracovníků Prof. Ladislav Vaněk po válce napsal: „Zelenka byl až fanatický, ztrácel nervy. Stalo se mi, že jsem byl překvapen názorem jiných lidí.“ Den před samotným atentátem také Zelenka Hajský osobně zašel do kostela Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Setkal se tu s kaplanem Petřekem a prohlédl si kryptu, do které by se parašutisté mohli schovat.

Osudné chvíle

Pouhý den po atentátu, tedy 28. května 1942, začal Zelenka Hajský vodit parašutisty do kostela. V té chvíli už platilo stanné právo a doslova každý pohyb byl velmi nebezpečný. Přesto Zelenka Hajský riskoval. Nacistům kupodivu zůstala stopa k němu i ke kryptě dlouho utajena, takže v následujících týdnech mohl kostel navštívit ještě několikrát. S kaplanem Petřekem dokonce promýšleli, jak pomohou parašutistům uniknout.

Avšak k útěku už nedošlo. Osudná zrada nakonec vzešla z vlastních řad. Karel Čurda psychicky nevydržel nátlak a šel vypovídat na gestapo. Neznal sice úkryt parašutistů, měl ale kontakty na lidi, kteří mohli poskytnout přesnější informace. Kvůli němu tak Němci odhalili nejen muže schované v kostele, ale i rodinu Zelenkovu a další spojence...

Když 17. červa 1942 přišli gestapáci, zavřel se Jan v koupelně a spolkl kapsli s cyankali. V tu chvíli začali Němci na dveře koupelny střílet, takže Zelenka zavolal, že raději půjde ven. Za okamžik skutečně vyšel. Poté už se pouze sesunul k zemi. Jan Zelenka-Hajský právě zemřel.

Františka Zelenková, která byla celé strašlivé akce v bytě svědkem, svůj připravený jed nesnědla. Nacisté ji zatkli a smrt na ni čekala v koncentračním táboře Mauthausen. Byla zastřelena 24. října 1942. Jediný syn Zelenkových byl v té době zrovna ve škole. Domů už se nikdy nevrátil. Od spolužáka se totiž dozvěděl, jaká hrůza se u nich odehrála. Jan Milíč Zelenka spolykal, stejně jako jeho otec, cyankali. Jeho mrtvé tělo objevili 17. června 1942 večer.

Naše zdroje

Ni zisk, ni slávu; Jaroslav Čvančara: Paměť a dějiny (https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1202/016-032.pdf)

Stojíme pevně, připraveni s novou silou za lepší příští své drahé vlasti i bojovat...; Plk. Mgr. Michal Burian, Ph.D.: časopis Sokol (http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:Bg0BstQyUmEJ:www.sokol.eu/obsah/5500/sokolsky-odboj&num=1&hl=cs&gl=cz&strip=1&vwsrc=0)

Jan B. Uhlíř; Sokol za protektorátu. Organizovaná rezistence COS: Disertační práce (https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140033044)

Pravoslavná církev v letech 1942–1945; Martin Jindra: Securitas imperii (https://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/securitas-imperii/no25/009-039.pdf)

  • 3Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz