Oba snímky ukazují, proč byl rodák z východoněmecké Jeny letos vybrán mezi deset evropských herců, kteří se během Berlinale představují novinářům i castingovým režisérům. „Jsem tím výběrem velmi poctěn. Cítil jsem se poctěn, už když jsem mohl na Berlinale uvádět filmy, ve kterých hraju. Tohle je ale ještě vyšší úroveň,“ neskrýval své nadšení ze zařazení mezi Shooting Stars Schuch. Uvítal především možnost poznat další mladé herce.
„Ocitnout se ve společnosti tolika bláznivých, inspirujících, vřelých lidí je potěšení. Jen škoda, že polovina našeho setkání proběhla v březnu jen online. Má práce je o využití všech smyslů, a k tomu potřebujete osobní setkání.“
Na Berlinale se německý herec objevil tři roky po sobě a pokaždé s filmem v hlavní soutěži. Poprvé na sebe upozornil jako citlivý sociální pracovník Micha, v němž by problémová a opuštěná hrdinka energického dramatu Narušitel systému ráda viděla náhradního otce.
„Narušitele systému natočila skvělá Nora Fingscheidtová, která vyšla z dokumentu a ve scénáři to bylo cítit. Ještě před natáčením na tom projektu pracovala pět let, a když mě obsadila, hned mi poradila, s kým bych se mohl setkat, abych dostal všechny potřebné informace. To byl velký dar. Setkal jsem se například s ženou, která pracuje s agresivními dětmi. Učila mě, jak s nimi jednat. S koučem přežití jsem odjel na dva dny do lesa, což mi bylo blízké, přírodu miluju. Pro roli Michy jsem si z něj půjčil jeho vojenskou minulost i vtip a tichost. Sbírat takové kousky z reálného života bylo pro mě jako herce velké potěšení,“ popisuje Schuch.
S rolí v Narušiteli systému, který na Berlinale vyhrál cenu za inovaci a dominoval na Německých filmových cenách, herci pomohly také zkušenosti ze školky a z práce se starými lidmi. „Ve školce jsem si uvědomil, že děti vnímají všechno, jen někdy ještě neznají slova, kterými by to popsaly,“ říká Albrecht Schuch.
Herec každé hře trochu věří
Zatímco Michu jako většinu svých postav herec vytvářel zevnitř a podle emocí určil jeho řeč těla, u role kriminálníka a drogového dealera, který svádí na scestí hlavního hrdinu snímku Berlin Alexanderplatz, to bylo naopak. „Scénář byl docela divadelní a to ve mně probudilo větší expresivitu. Myslel jsem na Richarda III. nebo na Davida Bowieho, na jeho extravaganci a sexualitu,“ vysvětluje Schuch.
Postava násilníka pro něj však vůbec nebyla snadná. „Během natáčení se vždycky snažíte se svou postavou nějak sám spojit. Po každém dni mi ale trvalo asi 45 minut, než jsem z Reinholda dokázal přepnout zpátky na sebe. Vyžadovalo to dýchací techniky, jógu, pití vody... U Narušitele systému si režisérka dávala pozor, aby postavu agresivní Benni oddělila od herečky Heleny Zengelové. To se dost podceňuje a hodně lidí na to zapomíná, včetně mě. Protože vás to neučí. Učí vás spoustu technik na to, jak se ponořit do role. Ale jen vzácně vám někdo taky řekne, jak se z ní vynořit. A jako dítě, i herec každé hře trochu věří,“ upozorňuje na problém nedostatečné mentální hygieny Schuch.
Technika oddělení od role se mu jistě hodila i během práce na nové adaptaci slavného válečného románu Na západní frontě klid, na niž se i po boku Daniela Brühla připravoval právě v době březnového online Berlinale. Film v režii Němce Edwarda Bergera, autora minisérie Patrick Melrose, se natáčel v Praze. „Moc se mi u vás líbilo. Jen škoda, že bylo zrovna všechno zavřené. Chtěl jsem zajít na klasickou hudbu. A taky po stopách Mozarta, můj otec v Praze totiž byl během premiéry filmu Amadeus,“ zalitoval Albrecht Schuch.
