Téma srovnání průměrného platu v Německu s tím v některé členské zemi Evropské unie se objevuje především před volbami. Například v rozhovoru pro idnes.cz Gábor Vona říká, že jedním z hlavních požadavků maďarské pravicové strany Jobbik je „odpovídající mzda za odpovídající práci“. V Německu však diskuse o stejném platu za stejnou práci skončila již před více než 25 lety.
Požadavek stejných platů jak v západní, tak ve východní části Německa se objevil ještě před jeho znovusjednocením v roce 1990, kdy se o něj zasazovaly nejen odbory, ale i západoněmecké koncerny. Nešlo jim však o kupní sílu zaměstnanců v bývalých státních firmách, ale zvýšením platů urychlit bankrot východoněmecké konkurence, která neměla s nízkou produktivitou na volném trhu šanci.
Zvýšením platů na západoněmeckou úroveň přišly východoněmecké firmy o svou jedinou výhodu a zkrachovaly. Zatímco o bývalé značky, například automobily Trabant a Wartburg, se dnes zajímají sběratele, tato traumatizující zkušenost doznívá dodnes.
Typický volič AfD
Po úspěchu Alternativy pro Německo (AfD) ve volbách se v německých médiích objevil typický volič AfD – zahořklý starší východní Němec nižšího vzdělání. Odhlédneme-li od analýz, které vyděsily elity, protože AfD volí celé společenské spektrum, ukazuje typický volič AfD sociálně-ekonomický dopad požadavku stejné mzdy za stejnou práci.
Odhlédneme-li od analýz, které vyděsily elity, protože AfD volí celé společenské spektrum, ukazuje typický volič AfD sociálně-ekonomický dopad požadavku stejné mzdy za stejnou práci |
Jde o východoněmeckého dělníka, který přišel po znovusjednocení Německa o práci, a po letech nezaměstnanosti a několika přeškoleních při vyplňování důchodových formulářů zjišťuje, že jeho důchod je pod existenčním minimem a musí podat žádost o dorovnání na sociálním úřadu.
Výše platů je citlivé téma, protože v důsledku růstu nákladů na bydlení má dnes i střední třída velké problémy s jeho financováním v žádaných městských částech. Připomínat, že výše platu je relativní a závisí na mnoha faktorech, je banální, nejednoho vysokoškolského absolventa však znepokojuje, že v době globální konkurence a technologického pokroku ani specializovaná kvalifikace nezaručuje odpovídající finanční odměnu.
Profesionální hudebníci a spisovatelé
V Německu je v orchestrech a hudebních tělesech zaměstnáno devět tisíc profesionálních hudebníků. Ročně se uvolní zhruba 150 míst odchodem do důchodu nebo nástupem na mateřskou, přičemž se o ně ucházejí nejen dva tisíce čerstvých absolventů z Německa, ale i špičkoví hudebníci z celého světa, kteří touží působit v zemi Bacha a Wagnera.
Napsat kvalitní odbornou knihu nebo dobrý román vyžaduje značné úsilí, ale u většiny autorů jde spíše o vedlejší než hlavní činnost |
Ten, kdo projde tříkolovým výběrovým řízením a místo získá, však nemá důvod k euforii – roční zkušební doba, až 40 zkoušek a koncertů měsíčně, šestidenní pracovní týden, vystoupení na Vánoce, Silvestra nebo na narozeniny jsou samozřejmostí. Na konci měsíce se na bankovním účtu objeví 1,5 tisíce eur a zvýšení platu žádá jen sebevrah. Komu se platové podmínky nelíbí, může jít, čekají totiž asijští géniové, kteří jsou z prestižních důvodů ochotní hrát i za nižší plat.
Napsat kvalitní odbornou knihu nebo dobrý román vyžaduje značné úsilí, ale u většiny autorů jde spíše o vedlejší než hlavní činnost. Německý knižní trh má obrat devět miliard eur, dvojnásobek filmového a hudebního dohromady. Ročně vyjde okolo 75 tisíc nových titulů, ale kromě uznávaných autorů, kteří se psaním uživí, potvrzuje 95 procent ostatních klišé o chudém umělci.
Knižní trh
Patrick Spät v článku pro server süddeutsche.de popsal, kolik vydělala jeho odborná kniha Die Freiheit nehm ich dir (Vezmu ti svobodu). Její náklad byl tři tisíce kusů, což je standard – pokud nejde o osvědčeného autora, náklad knihy se pohybuje mezi 1,5 až čtyřmi tisíci výtisků, a to na německém trhu, který má potenciál sto milionů čtenářů.
Pokud nejde o osvědčeného autora, náklad knihy se pohybuje mezi 1,5 až čtyřmi tisíci výtisků, a to na německém trhu, který má potenciál sto milionů čtenářů |
Za rok 2016 se prodalo 2854 exemplářů Spätovy knihy s cenou 9,90 eura za jeden. Od toho je třeba odečíst daň z přidané hodnoty, která činí v Německu sedm procent, její cena tedy byla 9,25 eura. Z každého prodaného exempláře knihkupec dostává 40 procent, přičemž Amazon od některých malých nakladatelství požaduje 50 procent.
Autor dostává deset procent, což je horní hranice, některá nakladatelství nabízejí pouze šest – Spät tedy 0,93 centů za prodaný exemplář, celkově zhruba 2600 eur. K tomu je třeba přičíst 325 prodaných elektronických verzí knihy, za něž Spät obdržel euro za jednu. Za prvních šest měsíců prodeje tudíž vydělal 2925 eur, stipendium od Nadace Rosy Luxemburgové nadace činilo 1200 eur a jednorázové vyrovnání od VG Wort, organizace zastupující práva autorů, 900 eur.
Spät tedy za knihu, do které investoval sedm měsíců práce na plný úvazek, získal zhruba pět tisíc eur, které podléhají dani z příjmu a sociálním odvodům. Jeho hodinová mzda se pohybovala okolo šesti eur, přičemž minimální mzda v Německu ze zákona byla v roce 2017 8,84 eura hrubého. Spät se proto neživí stejně jako drtivá většina autorů psaním knih, ale korekturami, přednáškami a novinovými články.
Politické strany
Existují však místa, kde jsou talentovaní jedinci odměňováni velkoryse. Patří k nim San Francisco a Silicon Valley. V této oblasti se denně rodí noví milionáři, a i lidé, kteří nemají s internetovou ekonomikou nic společného, sledují začátek každé internetové firmy na burze. Prodejem akcií se totiž rozšiřují řady bohatých a začíná další kolo růstu nájmů a cen nemovitostí v této oblasti. Vedle nárůstu bezdomovců, kteří nemají šanci na vlastní bydlení, se tento trend týká i střední třídy.
Politické strany říkají, aby nadnárodní firmy zvyšovaly platy, ale nikoli, jak toho docílit, ani je nedokážou donutit, aby platily řádně daně |
V Palo Altu, kdy bydlí i zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg, je situace natolik dramatická, že vedení města zvýšilo výstavbu bytů pro sociálně slabé. Patří mezi ně všichni, kdo vydělávají ročně 150 až 250 tisíc dolarů, čímž město nabízí dostupné bydlení pro učitele nebo lékaře, kteří nestačí držet krok s vývojem cen. Kdo vydělává méně než 150 tisíc dolarů ročně, je zařazen mezi chudé.
Rozhodujícím kritériem tedy není výše platu, ale vztah k ekonomickému okolí. Požadavek vyšších platů politických stran je populistický. Říkají sice, aby nadnárodní firmy zvyšovaly platy, ale nikoli, jak toho docílit, ani je nedokážou donutit, aby platily řádně daně.
