Zaorálkovi jeho roli nezávidím ...
Lubošovi Zaorálkovi jeho pozici vůbec nezávidím. Jako ministr zahraničí vstoupil, coby mašinfíra, do vlaku české zahraniční politiky. Vlak ale už jede po nějaké koleji. A jako každý vlak, má i ten náš nějakou setrvačnost. Pohybovat se může jenom po kolejích a tam, kam mu výhybky a výpravčí a šéfové železnice (ti ale nesedí v ČR) dovolí. Mašinfíra toho moc ovlivnit nemůže. Může jenom přibrzdit nebo zrychlit a možná ještě tak houkat. Nemůže ale ovlivnit, do jaké stanice vlak dojede a, bohužel, to nemůže zajistit ani cestujícím. A tak se snadno může stát, že bude za idiota nebo hrdinu (obě věci se, jak je známo, vzájemně nevylučují) bez svého vlastního výrazného přičinění.Co se týká ostatních politiků a jejich analytických schopností, je to různé, většinou však zcela tragické. Většina z nich se pohybuje pouze v mezích mediálně zaběhnutých ideově-politických klišé a není schopna samostatné nezaujaté analýzy faktů. Jsou v zajetí svých omezených znalostí a společensky převládajících emocí. Emoce jsou ostatně hlavní hybnou sílou masové politické aktivizace lidí. Nikdy to není racionální uvažování. A naši politici nejsou výjimkou. Je nepopiratelným faktem, že skutečné ekonomicko-mocenské elity (řada těchto lidí stojí mimo politiku a přitom mají rozhodující vliv), které vládnou Americe a určují hlavní obsah její politiky (bez ohledu na to kdo je zrovna prezidentem) si jsou velmi dobře vědomy svých zájmů a v souladu s tím řídí i americkou politiku. V Evropě to tak není, s výjimkou Německa možná ještě Francie Polska a Velké Británie (která je však na úrovni ekonomicko-mocenských elit spojena vice s Amerikou než s Evropou). Zájmy elit, které vládnou ve velkých evropských zemích jsou ale velmi nejednotné.Co se týká ekonomicko-mocenských elit, které rozhodujícím způsobem ovlivňují politiku v naší zemi, jsem přesvědčený, že vůbec nejsou schopny a ani nemají zájem vydefinovat a dohodnout se na něčem, co by představovalo skutečný dlouhodobý zájem celého státu. Spíše se tu uplatňuje heslo urvi co můžeš, ať to stojí co to stojí, jen, když to nestojí nic mě... . V takové situaci nemůže být česká zahraniční politika ničím jiným než byla a je.Co se týká ozbrojeného konfliktu. Koncepce omezeného válečného střetu je funkční, pokud má jedna strana navrch a druhá strana nemá síly na stupňování konfliktu a jeho přenesení na území druhé strany. Máte pravdu, že destruktivní útoky lze vést velmi přesně na citlivá místa protivníka (např. "humanitární" bombardování Srbska), dopad na obyvatelstvo je však často stejně drtivý jako kobercové bombardování. Když ve velkoměstě s několika miliony lidí vyřadíte z provozu zásobování potravinami, vodou a energiemi a ochromítde zdravotnické služby(např. elektronickým úrokem) a vyvoláte zmatek s použitím jiných prostředků, zemřou tam během několika dní desítky a možná i stovky tisíc lidí. Když takové útoky proti sobě použijí obě nepřátelské strany budou se útoky zintenzivňovat a hrozba masového použití "horkých" zbraní bude stále vyšší. Rusko není Irán... .