Problém lze ilustrovat na Masarykovi, který
jako mladý muž byl hrdý na to, že je katolík, potom poznal Charlottu - unitářku, ale nepřestoupil k unitářství, nýbrž k evangelíkům, aby se nakonec i s nimi rozešel a hledal individuální náboženství BEZ PROSTŘEDNÍKA. Přitom se považoval celý život za silně věřícího (nebo spíše VĚDOUCÍHO - víra je slepá, a on věděl, že Bůh JE) a o to opíral i řadu svých prací (Problém nesmrtelnosti duše u Platona, Problém sebevražednosti, atd atd). Vypadá to tak, že dnešní člověk obecně hledá nějakou oporu, morálku, ale hledá svůj individuální svobodný přístup bez prostředníka - a že jen "slaboši potřebují faráře" (cituji Karen Amstrongovou), místo faráře hledá Učitele a staršího Bratra, a to je těžká cesta:-)TGM říkal "myšlení bolí"...Někteří ovšem hledají jistotu - "nechci přemýšlet, řekni mi, co mám dělat" - a tuto tzv. "jistotu" nalézají v sektách a katolictví.