Neděle 26. září 2021, svátek má Andrea
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Perla secese zblízka. Obecní dům v Praze se začal stavět před 115 lety

Design

  5:57
Dnes patří k nejoceňovanějším stavbám v Praze, ale v průběhu historie se mnoha chvály nedočkal. Obecní dům na náměstí Republiky nevznikal snadno a kritikou se na jeho adresu nešetřilo ještě nedávno.

Doména secese. Eliptické okno na stropě Smetanovy síně přisvětluje tento impozantní prostor, vyzdobený výtvarníky Ladislavem Šalounem a Janem Preislerem. foto: Zdeněk Lukeš

Měla to být pýcha centra české metropole, ale přijata byla s rozpaky. Odsoudili ji jak modernisté, tak i další generace – funkcionalisty počínaje a třeba představiteli stalinismu konče. Pro ty první byl Obecní dům ukázkou nabubřelého kýče, pro ty druhé zase příkladem buržoazní architektury pro zbohatlíky. Dokonce se uvažovalo i o jeho zbourání, k tomu však naštěstí nedošlo a stojí tu dodnes. Má statut národní kulturní památky a je považovaný za klenot evropské secese.

Prostor cukrárny, navazující na reprezentační salony
Francouzská restaurace, dekorovaná ve stylu pozdní vídeňské secese

Historie Representačního domu královského hlavního města Prahy, jak zněl oficiální název Obecního domu, byla skutečně barvitá. Na začátku stál požadavek měšťanů postavit důstojný stánek, který bude sloužit kultuře, společenským akcím a gastronomii. V té době sice Praha už měla Rudolfinum, ale to nebylo v jejím vlastnictví. Naopak – některé městské části i tehdejší satelity naší metropole se již pyšnily svými národními domy. Proto bylo na počátku minulého století cílem postavit takovou budovu přímo v centru – na rozhraní Starého a Nového Města.

Složitosti stavby

Ze všeho nejdřív bylo třeba vybrat pozemek. Volba padla na místo, kde v sousedství gotické Prašné brány stál královský dvorec, jenž sloužil českým panovníkům jako sídlo zejména v období husitských válek a po nich, kdy byl Pražský hrad těžce poničen. Po nutných opravách se však na Hrad vrátili a areál v cenné lokalitě ztratil na významu.

Umístěním nové dominanty se zabýval zkušený projektant Osvald Polívka (1859–1931). Následovala soutěž, z níž porota vybrala studii dalšího prominentního architekta a profesora pražské techniky Antonína Balšánka (1865–1921). Jeho návrh byl pojednán v neobarokních formách, nakonec se ale objevilo doporučení, aby Balšánek s Polívkou vytvořili tým a dopracovali projekt do definitivní podoby. Výsledek byl kombinací historismu a nastupující secese. Oba autoři se v mnohém neshodli, vládlo mezi nimi napětí, a jejich spolupráce tak byla značně komplikovaná. A navíc zápasili s mimořádně složitým zadáním.

Na polygonálním pozemku navrhli křídla podél přilehlých ulic a tehdejšího Josefského náměstí (dnes náměstí Republiky) a do dvorní partie situovali hlavní víceúčelový sál, tedy Smetanovu síň. Ta měla skutečně sloužit nejen koncertům, ale také plesům nebo slavnostním shromážděním. Průčelí do náměstí tvořila centrální část s hlavním vstupem, ukončená kupolí, a z ní vybíhající křídla.

Přízemí a suterén vyplnily gastronomické provozy: vídeňská kavárna, francouzská restaurace, česká hospoda a vinárna a americký bar. První patro bylo určeno pro reprezentační salonky metropole, to druhé vyplnily výstavní síně. V dalších křídlech se nacházely kulečníkové sály, kanceláře a zázemí orchestru, v podkroví pak reprezentační byt pro hosty hlavního města s výhledem na panoráma Pražského hradu.

Jenom kritika

Mimořádnou péči tvůrci věnovali výzdobě, jež byla vskutku opulentní. Podíleli se na ní desítky umělců a řemeslníků, kteří vytvořili skutečný Gesamtkunstwerk, dokonalou jednotu od celku až po sebemenší detail, ať už šlo o nábytek, lampy, textilie, prostírání, nebo technické vybavení. Největší prostor zde dostali sochař Ladislav Šaloun a malíři František Ženíšek, Jan Preisler a Karel Špillar, jenž byl autorem mozaiky v konše nad hlavním vstupem s motivem kněžny Libuše. Samozřejmě nechyběly ani městské znaky a další atributy města a jeho částí. Vtipné bylo i propojení Prašné brány s Obecním domem krytým mostem na úrovni prvního patra.

Kupole budovy

Stavět se začalo v roce 1905 a trvalo to až do roku 1912, některé dekorativní prvky vznikly ještě později. To bylo na tehdejší dobu dlouhé období, a jak se stavba prodražovala, sílily i hlasy kritiků. Navíc se mezitím vývoj architektury posunul od zdobné secese ke střízlivým formám moderny, reprezentované Janem Kotěrou, dalšími žáky vídeňského profesora Otta Wagnera a Kotěrovými studenty a obdivovateli. Ostatně rozdíl mezi architekturou Obecního domu a novými trendy je dobře patrný na souběžně budovaném Kotěrově muzeu v Hradci Králové s průčelími z režného zdiva.

I následující vývoj směřoval jinam – až k asketismu meziválečného funkcionalismu, přičemž ani poválečné období kritikou nešetřilo. Sám jsem zažil během svých studií v sedmdesátých letech ostré výpady proti tomu „hroznému kýči“. Stavba chátrala, přišla o cenné detaily výzdoby. Jinde v Evropě tomu nebylo jinak – v Bruselu, kde se architektonická secese zrodila, zbourali v roce 1965 Maison du Peuple – další podobnou ukázku tohoto stylu. V Praze k tomu naštěstí nedošlo a Obecní dům byl v devadesátých letech citlivě rekonstruován studiem ADNS.

Autor:

Mizejí už i chodníky. Ústecké ghetto se vymyká, čeká ho nový režim

Premium Ve čtvrti Mojžíř v Ústí nad Labem, která se za dvacet let změnila ze solidního sídliště v ghetto, nastane nový režim....

Zabaveno. Policie hon na Savova nevzdává, vzala mu nemovitosti a sto milionů

Premium Kontroverzní podnikatel František Savov je už sedm let obviněn v případu obřích daňových úniků a zhruba stejnou dobu se...

Vlak do Chorvatska klidně zruším, pokud problémy s ním neustanou, tvrdí Jančura

Premium Skupina Student Agency se během léta zvedla z covidového dna, přesto za sebou táhne půlmiliardový účet a chybí jí i...

Když holčičky testují: Jak se bude líbit panenka Kitten Cafté?
Když holčičky testují: Jak se bude líbit panenka Kitten Cafté?

Na 20 maminek a jejich holčiček tentokrát čeká kelímek s panenkou Kitten Catfé. Zapojte se do testování a získejte pro svoji holčičku další...

Mohlo by vás zajímat