Lidovky.cz: Jak moc zasáhla současná opatření chod Institutu módní tvorby?
Na jaře nás to opravdu zaskočilo a já vůbec netušila, zda to zvládneme a jak to celé dopadne. Pamatuji si, jak jsem 14 dní v karanténě (vrátila jsem se ze zahraničí dost komplikovaně) makala na tom, abychom to zvládli. Naučila jsem se fungovat z domova. Pro mě do té doby nemyslitelné. Ateliér nám zavřeli, a tak jsme prostory poskytli alespoň na šití roušek pro potřebné.
  |
Lidovky.cz: Je to teď na podzim jiné?
Oproti první vlně jsem se nyní snažila být připravena. Intenzivně jsem makala, abychom byli připraveni na podzimní vlnu, ale co si budeme vyprávět, můžete se připravovat jak chcete, ale realita je nakonec zcela jiná. Pak přišel 21. říjen a ze dne na den to bylo tady – zavřeli nás a já musela během jednoho odpoledne a noci přejít do onlinu. Nic samozřejmě nefungovalo jak mělo, studenti i lektoři v tom byli nově a nastaly zmatky a my s mou kolegyní Evou, se kterou řídíme Institut, jsme se hodně zapotily. Pro nás to tedy znamenalo zcela se přeorientovat na online a pomalu si zvykat na to, že to taky může nějakou delší dobu trvat. Bylo to náročné a náročné je to stále – hlavně psychicky pro mě a celý můj tým návrhářů, protože nevíme, co bude.
Lidovky.cz: V čem byl tedy hlavní rozdíl oproti jaru?
Na jarní první vlnu jsme nebyli připraveni hlavně finančně. Na mně tak bylo sebrat své úspory a použít je na záchranu chodu našeho ateliéru. Musím říct, že bez mých rezerv by to nebylo možné ustát. Pro mě to bylo veliké poučení a řekla jsem si, že podnikám dostatečně dlouho na to, abych dělala takové začátečnické chyby. A proto jsem se velmi důkladně připravovala na podzimní případnou vlnu a ty rezervy nás teď zachraňují. Samozřejmě pokud by situace byla špatná a my neotevřeli více jak tři měsíce, pak už by to byla situace zcela jiná. Ale to už by znamenalo značný problém pro všechny. A ani si důsledky nechci představovat. Teď jsme jištěni do konce roku a to je důležité.
Klára HaunerováKlára Haunerová se narodila v roce 1986 v Praze. Vystudovala módní návrhářství a později Fashion marketing a management. O poznatky z tohoto oboru se podělila v knize Fashion management (Grada 2019). Módní byznys studovala mimo jiné v Miláně a Londýně. Po škole začala radit začínajícím módním designérům, jak uspět na trhu. Následně založila vlastní školu Institut módní tvorby, který vede již jedenáctým rokem v Praze na Vinohradech. Institut módní tvorby poskytuje jedinečné oděvní kurzy se zaměřením na komplexní vzdělání v módním průmyslu. Ateliér nabízí plnohodnotné vzdělání v oboru módní industrie bez ohledu na předchozí zkušenosti nebo vzdělání. Uplatnění absolventů je široké a důraz je kladen na individualitu každého studujícího. Klára je duší cestovatelkou a svou cestu k minimalistickému přístupu sepsala v knize Méně mít / Více žít. Nyní pracuje na další knize, která je o vztazích. |
Lidovky.cz: Co vás nejvíc překvapilo?
Ačkoliv jsme se snažili na podobnou situaci z jara připravit a měli jsme různé krizové plány, nějak nás překvapila ta rychlost. Nejsem určitě sama, zaskočilo to všechny, kdo museli ze dne na den zavřít. V tu chvíli už nebyl čas na chyby, muselo se jednat. Náš ateliér je postaven právě na osobním kontaktu se studenty a 70 procent naší výuky je praktická, kdy student realizuje modely pod dohledem návrhářů, a to v online přenosu nedáte. Čili dá se říci, že pouhých 30 procent výuky lze u nás do online vysílání přenést. A teď se snažíme vymýšlet nové semináře, které by mohly fungovat v online prostředí. Nápady naštěstí jsou, jen zájem ze stran studentů je zatím menší a to logicky – nejsou na to u nás zvyklí. Naopak jsou zvyklí na atmosféru našeho ateliéru, dát si tam kafe, probrat vše s lektorem a pak zasednout za stroj, zkoušet na modelce… ten osobní kontakt a celková atmosféra je nepřenositelná.
Lidovky.cz: Je vůbec možné vyučovat šití bez osobní přítomnosti?
Ty semináře, kde to jde už frčí a myslím, že ty se chytly. A naši studenti dlouhodobých kurzů jako je BASIC – program pro začátečníky, nebo MEDIUM – pro pokročilé, mají změnu ve výuce, kdy mají místo realizací přednášky. Ty ale za chvíli vyčerpáme a pak nás čeká „zmražení” kurzů. Tedy budeme čekat, až nás opět otevřou. Teprve po otevření provozovny u nás na Vinohradech si studenti doplní potřebnou praxi a došijí si své kolekce ke zmíněným obhajobám. A to ať chcete sebevíc, prostě neuděláte v onlinu. Je to stejné, jako by měl zubař vrtat zub na dálku, prostě to nejde. Ale děláme maximum pro to, aby to co jde a kde ta možnost je, tak aby to fungovalo a neztratili jsme naše studenty jen kvůli tomu, že jsme zavření. Ale též chápu všechny ty názory, že „na živo“ je to jiné. Ano je, ale zároveň si myslím, že lidé už si pomalu zvykají a nachází v online seminářích důvěru.
Lidovky.cz: Studenti tedy u vás o cenné zkušenosti nepřijdou, jen si na něco musí počkat?
O to podstatné nepřijdou, to jsou přednášky, které vedou zkušení módní návrháři a podávají studujícím náhled do své praxe i skrze obrazovku. Realizace samotných modelů hold musí počkat, ale to neznamená že by o něco přicházeli. Jakmile se zase situace vrátí do normálu (i když už to nikdy nebude stejné jako dříve), studenti naskočí rovnou na praxi a budou hold více šít. Teď mají prostor se dozvědět něco z teorie a například pochopit, jak funguje oděvní trh v Česku, naučit se základy marketingu a managementu nebo zhodnotit aktuální situaci pandemie, co to přináší za hrozby a zároveň jak na to reagovat jako oděvní návrhář. Snažíme se tuhle dobu využít tedy co nejvíce efektivně pro jejich povědomí o českém i světovém trhu s oděvy. Ze svých zkušeností mohu potvrdit, že je to velmi podstatné a po absolvování nebudou tápat tak jako já, když jsem vyšla uměleckou vysokou školu. Vůbec nic jsem o českém trhu nevěděla a pak se hodně divila. A to my nechceme. Naši studenti jsou tedy připraveni díky tvrdému výcviku, praxi a teorii na realitu české módní scény a lépe tak reagují na potřeby trhu.
Lidovky.cz: Mají lidé o oděvní kurzy v této době vůbec zájem?
Zájem je menší, a to znatelně. Ale v červenci a srpnu nám přišlo tolik přihlášek, že jsme to nepamatovali pět let a já věděla, že i kdyby jsme byli zavření, studenty máme a zvládneme to částečně i v tom onlinu. Nikdy jsem neztrácela naději a vždy jsem o krok dopředu oproti konkurenci. Takže stále věřím, že i kdyby online kurzy jen pomohly Institutu přežít tohle období, s opětovným otevřením to zase nastartujeme ve velkém a jak já říkám, bude to ještě lepší. Každá taková situace člověka buď zlomí, nebo posílí. A ačkoliv já už občas padám na hubu a budím se ze spaní hrůzou, v celkovém výsledku nám to spíše pomůže. Život není jednoduchý, já se tím hodně učím a v každém problému nacházím příležitost. Jsem taková a možná díky bohu za to.
Lidovky.cz: Pozorovala jste změnu v zájmech o vaše kurzy po jarní vlně?
Ano, čekali jsme například, že zájemci po jarní pandemické vlně budou chtít více šít a tak jsme zintenzivněli kurzy šití. Přeci jen každý, kdo mohl, usedl k šicímu stroji a šil roušky. Domácí šicí stroje se prodávaly tak moc, že chyběly na skladech i u těch největších dodavatelů. Byl to boom a já si myslela, že pofrčí kurzy šití. Naopak jsem očekávala, že klesne zájem o dlouhodobé kurzy se zaměřením na oděvní návrhářství a design. Ale opak byl pravdou. Kurzy šití tolik neletěly, ale náš nejdražší a za mě nejobsáhlejší celistvý kurz pro začínající oděvní designery se obsazoval tak rychle, že jsme byli doslova šokováni. A nás to mile překvapilo. A taky možná zachránilo. Jistíte si tím studující na půl roku dopředu.
Lidovky.cz: Na jaře také proběhla vlna solidarity, všichni včetně vašeho Institutu šili roušky a o designérech i švadlenkách jsme slyšeli všude. Jak je to teď? Vnímáte stále zájem o české designéry, nebo je ticho po pěšině?
Vnímám veliký posun na české scéně. Nebudu lhát, doba je to těžká pro všechny umělce, a pro návrháře to znamená, že se nemají kde prezentovat, obchody i showroomy zavřený a výhodu mají jen ti s dobře zajetou klientelou. To je pravda. Na druhou stranu vnímám, že lidé více přemýšlejí nad tím, co si pořizují a investují do kvalitních materiálů a zpracování. Takoví lidé byli i před pandemií, ale bylo jich míň a světe div se, ono to jde. Najednou se zmenšily bezmyšlenkovité nákupy, lidé více šetří, ale když už si něco kupují, většinou se nebojí zainvestovat. Učím udržitelnost v módním sektoru přes deset let a pozoruji tady veliké změny a to v celosvětovém měřítku. Svým způsobem se dá říct, že se situace zlepšila a já konečně mohu říct, že lidé více přemýšlí než koupí. Dělá mi to radost. Módní svět už nikdy nebude jako dřív a to je díky bohu dobrá zpráva. Bylo to už neudržitelné.
Lidovky.cz: Vaše kurzy nejsou ale jen o šití, zájemci mají možnost zvolit si takový kurz, který je naučí vše potřebné k vedení vlastní oděvní značky. Může být tato doba vůbec vhodná pro někoho, kdo se rozhodne pro vlastní podnikání v tomto oboru?
Doba je špatná, jiná a nepředvídatelná. Ani světový experti zatím jednoznačně nemohou říci, co bude a jaké marketingové strategie budou fungovat. Ale to neznamená, že to nejde. Ba naopak. Například minulý týden jsem vedla v online lekci nováčky (tedy studenty programu BASIC) k tomu, aby naopak vytěžili z této doby co nejvíce. Je více času, můžete si nastudovat konkurenci, jak to dělá, pročíst si statistiky, dobře se připravit i v rámci managementu. Ale hlavně studenty nabádám, že i teď je možné být úspěšný a mít prosperující brand, ale hodně záleží na tom, jak to uchopíte. Můžete sedět a nadávat, že je blbá doba, že nebudou nakupující a že je to moc práce a nejistot. A nebo se zamyslet a najít cestu k zákazníkovi tím, že mu nabídnete něco, co ocení a do čeho bude rád investovat. Příležitostí je stále hodně. A to, že nejde strategie, která fungovala řadu let, tak to neznamená že nebude fungovat jiná… Jen trošku změnit úhel pohledu a myslet. A to bolí a je to náročný, ale možná kdy jindy než teď je čas to zkusit. Navíc máme více času… Na všechno.
Lidovky.cz: Chystáte se do budoucna zařadit online kurzy do vaší stále nabídky?
Určitě, už s tím počítám a ač doufám, že to bude spíše doplňující nabídka ke kurzům, které budou fyzicky probíhat v ateliéru, je mi jasné, že je to víceméně jistota, na kterou budu sázet, když nás opětovně zavřou. Já jsem hlavně ráda za to celé, protože do online světa jsem chtěla vstoupit už dříve, ale znáte to, dokud vás okolnosti nedonutí, odkládáte to. A pro mě to znamená veliký posun kupředu. Jsme skvělý tým a pro mě je moje práce takové dítě, o které se starám už desátým rokem. Ale je potřeba se stále vyvíjet a neusnout na vavřínech. Na dalších deset let máme veliké ambice a já věřím, že zvládneme vše. Důležité je nepřestávat věřit a tvrdě makat. Bez dřiny a probdělých nocí to nejde.
Lidovky.cz: Krom práce pro Institut ještě píšete příběhy ze svého života a hlavně o vztazích. Oddělujete tedy pracovní a soukromý život? Jedná se přeci jen o zcela jiný žánr.
Přesně tak, svou práci miluji a dávám do ní vše, ale zároveň mám i svůj pestrý život, který krom těch cestovatelských zážitků nabízí i řadu zajímavých setkání a hlavně vztahů. Do toho jsem se dala na studium psychoterapie a celkově mě tato oblast zajímá už dlouho, tak jsem to propojila ve své nové knize, kterou připravuji pod nakladatelstvím Motto. Jedná se o hořkosladké povídky, které jak doufám čtenáře pobaví a zároveň vystihují problematiku vztahů dnešní doby. Čerpám především ze svých zážitků. Kniha bude tedy autobiografická. A právě teď mám na ní díky situaci více času a do konce roku bude dopsaná.
