Nachází se v budově penzionu a na první pohled vypadá spíš jako větší rodinný domek, uprostřed klidné vilové čtvrti jí to však sluší. Interiér i webové stránky podniku si pohrávají s motivem bambusu. Balaboosta... taky vám to slovo voní dálkami, kořením a teplým deštěm?
Potíž je v tom, že zatímco interiér je docela vkusný, o webových stránkách se to říct nedá. Být majitelem, modlím se ke všem čínským bohům, ať se na ně většina zákazníků vůbec nedívá a dá hlavně na to, co se odehrává na talíři.
ČTĚTE TAKÉ: |
Tuhle disciplínu tu totiž ovládají mnohem líp. Stálý jídelní lístek je tak trochu vyhlídkový let – po světových kuchyních. Carpaccio, kulajda, nějaký ten steak, créme bruleé... Než tenhle guláš definitivně zavrhnete, vězte, že jídel je na menu tak akorát, aby si vybral každý, ale zároveň jim kuchař mohl věnovat dostatek péče. Navíc se sezonu od sezony mírně mění; zůstává snad jen oblíbená – a skvělá – „ryba dne“ (cca 190 Kč), vývar (toho času drůbeží, 69 Kč) a onen vanilkový dezert (69 Kč). Pochvalu zaslouží také personál a polední menu, které tu i s polévkou a pitím pořídíte do tří stovek.
PS: Kdepak Dálný východ. Aby toho nebylo málo, podle strýčka Googla je balaboosta židovský výraz pro vzornou hospodyňku. Tím se ten guláš moc nenaředil, přiznávám, i tak ji ale vyzkoušejte, až pojedete kolem.
